Jako čerstvý důchodce (to je pro rypáky, co by si jinak neodpustili pindat, že se vykecávám v pracovní době) sedím u počítače a koukám po internetu - co taky v tomhle počasí venku dělat na zahrádce.
Přečetl jsem rozhovor s paní Schmiedovou. Když po třech letech ve vodafounu v takové důležité funkci zahnula kramle - proč asi? Ale jak popisuje přátelskou a družnou atmosféru ve vodafounu, ani se jí nedivím.
Jestli lidi ve vodafounu jsou hrdí na firemní logo, no budiž. Mně spíš připomíná slepičinec na tácku.
Co se týká loajality, jednou jsem četl diskusi nějaké pipky, že loajalita je poviností zaměstnanců. Já si představuji, že to, že chodím včas do práce, nepomlouvám poměry ve firmě kudy chodím a nekradu kancelářské svorky, to není loajalita ale povinnost zaměstnance za kterou je (mnohdy špatně) placený. Loajalita je něco navíc co si firma musí zasloužit, například firma má potíže, já mám nabídku na lepší zaměstnání jinde, ale můj odchod by firmu poškodil a protože mne firma podpořila, když jsem měl problém já, tak se pokusím firmě v jejích problémech pomoci.
O mladých magorech... eee managerech si myslím své. Holt prodělali vymytí mozku a jedou podle toho. Pár pohovorů jsem taky absolvoval, mnohdy ve firmičkách, kde bych si neopřel ani krumpáč o zeď dělají takové drahoty, jako kdybych se ucházel o pozici CEO ve Velké Modré nebo Malé Měkké. Co se týká znalostí firem kde se chce uchazeč ucházet o zaměstnání, chodím kolem vývěsek personálních agentur kde "...pro našeho významného partnera hledáme kandidárta na pozici..." a nedočtu se tam nejen co je to za firmu, ale ani jestli klepla pepka pana generálního nebo jim flákla koštětem o zem uklízečka.
Docela mne bavilo na dotazy lidí od HR odpovídat tak, jak to nemají v seznamu odpovědí. Třeba když se pokládala jedna firma (už neexistuje) a hledali koho propustit, ptal se mne velký šéf, jestli si plním své povinnosti, tak jsem mu na to odpověděl, že moje práce mi nedovoluje, abych třeba mohl konstatovat, že pro ten den mám všechno hotovo - tehdy jsem měl hlavně na starosti montážní linky, když zavolali, že některá linka stojí protože jim odešlo rotační uňuchadlo, tak jsem musel vystartovat a něco udělat, aby se zase mohli rozběhnout a nemohl jsem si naplánovat, že to bude v půl dvanácté a pak mám pohov. Nebo jsem třeba tvrdil, (většinu svého zaměstnání jsem pracoval v konstrukcích) že konstruktér nejvíc práce dělá, když zdánlivě nic nedělá, protože když začne mlátit do klávesnice a žhavit myš, tak má tu hlavní práci hotovou, neboť už ví, co má psát a kreslit. Ale tohle se nedá kontrolovat a když odevzdá hotovou práci, tak tomu většinou pan manager nerozumí, aby mohl posoudit jestli ta práce za něco stojí.
Když jsem už stříhal metr do důchodu, něco jsme řešili s výkonným ředitelem, povídal jsem mu, že firma se mne snaží na$rat a podle mého názoru se jí to daří.
Připomněl jsem si citát co se přisuzuje panu Baťovi: "Mistry nehledám, ty si vychovávám."