Jak vidíte, názory jsou různé a přebrat si je a zaujmout stanovisko budete muset tak jako tak vy osobně. Nicméně podle mě je zcela správné, že se nastolenou otázkou zabýváte. Pokud nechcete propást zásadní životní křižovatky, je dobré, když stále sledujete, co se s vámi vlastně děje.
Ve vaší zkušenosti se poznávám. Tři roky jsem pracoval v malé IT firmě a cítil jsem se jako kolečko v mechanismu, moje práce mizela někde v systému a nechápal jsem, proč bych ji vlastně měl dělat. Život mi protékal mezi prsty. Usoudil jsem, že moje skutečné schopnosti a životní úkoly leží asi ještě někde jinde. Vzpomněl jsem si, že jsem jako malý chtěl pracovat s lidmi - hrát divadlo, dělat hudbu nebo něco podobného. To vedlo postupně k tomu, že jsem našel školu, kde je hlavním tématem široce pojaté umění - umění být člověkem. A to mi přišlo dobré, protože jsem se už skoro cílil jako stroj... Snížil jsem si proto trochu úvazek a nastoupil na dálkové studium. V tomto ohledu patří velký dík mému tehdejšímu šéfovi, protože mi vyšel vstříc a souhlasil s flexibilní pracovní dobou. Pod dvou letech studia jsem se seznámil s jednou spolužačkou - svojí nynější ženou :-) a opustil obor IT. S ženou a několika spolužáky jsme začali vést jednu chráněnou dílnu pro postižené. A to by mohl být efektní happy end, že? Z ajťáka chrabrým sociálním pracovníkem! Ale tak to není. Práce v sociální oblasti se ukázala být zase velmi náročná jiným způsobem a já ji nedokázal dělat pět dní v týdnu. Založil jsem živnost v oboru IT a svoje působení rozdělil do obou oborů. To je můj současný stav - jednou nohou dělám sociální umění a druhou pracuju na volné noze v IT pro jednotlivce, menší firmy a sdružení, dělám většinou DTP a weby. Ponaučení? Snad - nebát se si svůj život řídit a hledat, kde se skutečně cítím sám sebou.
Pak mám ještě poznámku k vyhoření. Skutečné těžké vyhoření a frustrace nastvává jedině v okamžiku, kdy nemůže člověk chod věcí ovlivnit. Proto doporučuju hledat takové kolektivy, kde se výrazně uplatňuje princip spolurozhodování. Je pak sice třeba nést zodpovědnost, ale zase člověk všechno drží ve vlastních rukách.
Hodně sil a zdaru,
Ondřej.
204 Odpovědí
52439 Zhlédnutí