Na to pozor. Já už taky vyfasoval doživotní pojídání prášků na vysokej tlak. Nemyslím, že je dobré umírat v zaměstnání.
Ono v době, kdy je všechno masové, kdy se život každého jedince shoduje (až na pár proměnných) s životem každého jiného člověka v rámci té společnosti, ve které se pohybuje, opravdu není o co stát. Všichni bojovali proti uniformitě tak dlouho, až se do ní dostali. Všichni žijí v denním režimu <spánek, volitelná zájmová aktivita, cesta do práce, práce, cesta z práce, volitelná zájmová aktivita, spánek>, což není něco, co by mne nějak vzrušovalo. Odevzdám proto společnosti všechno a to, jak dopadnu, je mi celkem volné, lhostejné.
Žijte tak, jak chcete, pracujte tak, jak můžete, formujte společnost tak, jak si myslíte, že je to nejlepší. Já o ideály přišel, tak udělám maximum proto, aby své ideály a sny mohli realizovat jiní.
Ono vždy tady bude někdo, kdo bude shazovat Vaši práci. Často se stane to, že Vaše práce nepůjde navenek vidět, ale pokud máte dost sil a kuráže, tak i svou práci dokážete protlačit do povědomí jiných.