- to že ČSSR zaostalo, bylo hlavně hospodárským embargem ze strany západu ( bránily pronájmu-prodeji-nákupu patentů, nebylo nám umožněno obchodovat na západě, neměly jsme přístup k mezinárodnímu finančnímu trhu, apod.. )
mimochodem na to, že nás hodily do sféry vlivu SSSR na Jaltě a pak na základě toho nás dali do embarga bylo velmi ohleduplné(ironicky myšleno), hlavně kdy nás předtím během Mnichova předhodily Němcům.
- a co se týče ručních palných zbraní jsme za socíku byli hvězdy ( levné, efektivní, jednoduché) ale to bys musel mít zbrojní průkaz a zbraním se musel věnovat abys to věděl.
Přeci nikdo nemá povinnost s námi obchodovat, když nechce. Je na nás, abychom druhou stranu obchodu přesvědčili, že má chtít. To je falešný důvod. (Obdobně se nedá říct, že vláda selhává kvůli opozici - je prací vlády, aby parlament přesvědčila).
Zbraně jsme vyráběli výtečné, zejména před válkou. Po válce jsme nejúspěšnější nedokázali průmyslově ochránit - ale je taky dost dobře možné, že pak by se nestala tou nejúspěšnější. Problém je, že po revoluci jsme neměli zbraně komorované na požadované ráže. Neuměli jsme obchodovat jinak, než nízkou cenou, kteroužto výhodu jsme rychle ztratili. Suroviny prudce zdražovaly a už nešlo je zajistit státním příkazem. Zůstala nám jen zaostalá výroba, které nikdo nedůvěřoval. Samotní pracovníci know how měli, ale v takové situaci je jednodušší nabídnout práci takovému pracovníku, než svěřit zakázku rozkládající se firmě.
Spíš jsem očekával, že prokážeš neplatnost mého tvrzení na příkladech. Že centrální banky budou exceletně fungovat v případě o neschopnosti/korupci/bordelu a vnějších podmínkách.
Budou fungovat lépe, než úsudek jednotlivce. Dokáží chránit víc zájmů současně a hledat mezi nimi rovnováhu. Je jednodušší státní politikou definovat cíle pro centrální banku, než se spoléhat na nekorigovatelné prostředí a chvilkové zájmy jednotlivců. Ty se dají velmi jednoduše ovlivnit - viz tweety Elona Muska, a co to udělalo i s měnami, o kterých se nevyjadřoval.
A že ČSSR v 1989 byla na mizině 
Týden/Dva zpět byl článek jak ČSSR v roce 1989 půjčila SSSR 1,3 miliardy dollarů ( 1 dollar = 27-30 kč) což byla půjčka cca 40 miliard, a v tu dobu byl rozpočet +- 100 miliard. Takže ČSSR půjčila cca 40% ročního rozpočtu a na konci roku jsme nebyli ve ztrátě? Mě to spíš připadá, že jsme byli pěkně bohatá země.
Ano, ČSSR byla na mizině. Čísla možná seděla, ale ve skutečnosti společnost kolabovala. Nebylo možné sehnat řemeslníka, nebylo možné sehnat materiál a už vůbec ne obojí najednou. Nebylo možné nic sehnat, nevyrábělo se efektivně. Když už se něco dobrého vyrobilo, absolutní přednost měl export. Kurz koruny byl asi dvojnásobně nadhodnocený. Takže jsme byli zdravý stát, ve kterém lidé třeli bídu.
Zhroutilo se to především kvůli tomu, že ten sestupný trend začal nabírat na dynamice. Lidé v práci neprodukovali hodnoty, které by se daly směnit a museli se soustředit na zajišťování poměrně základních potřeb vlastními silami. Každý Čech byl nakonec instalatér, zedník, obkladač, automechanik, krejčí, švadlena. Zbytek volného času trávil orientačním během mezi obchody, jestli už přišlo sháněné zboží, s občasným oddychem ve frontě, když zboží přišlo.
Stejně tak, jako soudruzi soustavně vinili západ z toho, že s nimi neobchoduje, posléze vinili SSSR z perestrojky. Prostě vždy mít na každý neúspěch nějakého viníka.
Jako člověk co podniká 15+ let, musím o bolševicích prohlásit, že to byli naprosto nejfenomenálnější makroekonomové jací kdy žily.
A těch rájů na zemi, co tím vytvořili.
173 Odpovědí
109303 Zhlédnutí