Jak jste přežili svůj stav vyhoření

[sounknownyet]

Jak jeden kolega psal, že mu to připomíná Fight Club, tak mně to připomnělo seriál Mr. Robot. Talent na psaní máš. Tohle mě fakt bavilo číst.

Souhlasím s tím, že psychické problémy máš, ale lidi s takovými problémy vidí svět reálněji. To, co jsi popsal, mě taky štve. Ne možná každá věc, protože to beru jako součást našeho života (např. lidi ovlivnění soc. médii postující kraviny a Zuckerberg si je toho vědom, jak se lidé dají otupit), nicméně jsou tam věci, nad kterými by se měl pozastavit každý.

Vždycky si kladu otázku, jak je možný, že ten svět je takovej, jake je. Lidi chodí na vysoký / univerzity a člověk očekává, že tahle sorta bude mít nějaký kritický myšlení a budou přemýšlet nad tím, jak to dnes chodí a jestli je to vůbec dobře či ne. Jako by to bylo systémem tak navržený, aby to tak prostě bylo. Proč ne, že? Politici mají prachy od korporací a v korporacích pracují lidé, co pijí krev ostatním (bavím se o egoistech / vysoce postavených lidech, co mají dobře placenou pozici přes známého, ale nic neumí apod.). Nekonečný kruh. Nedivím se. Nikdo nechce, aby jim někdo naboural jejich systém. Funguje to perfektně.

Mluvit o psychických problémech je tabu a když to zmíníme, tak se s námi nikdo nechce bavit a strašně se litujeme. Jo... ono si stačí vzít prášky a je po problémech. Potom se diví, když se nějakej Franta zabije a všichni tvrdí, jak vypadal jako normální kluk bez problémů, ale v realitě nikomu nic neřekl, protože přesně věděl, jakej by byl výsledek. Vtipný je, jak se pokaždé řeší důsledek místo příčiny. Lidi na terapie chodí kvůli lidem, co nechodí na terapie a měli by. Deprese se řeší prášky místo toho, aby se zkoumala příčina. Jo, myslíte kapitalismus? Totálně někoho sedřít z kůže a nemít energii ani náladu po práci vůbec na nic. Eat, work, sleep, repeat. To se měnit nebude. Tohle nám vydělává spoustu peněz.

Nechápu tuhle pokryteckou společnost a autorovi neskutečně rozumím. Tohle není syndrom vyhoření z práce, ale celkově, jak ta společnost funguje.

Btw, jsem o pár let mladší jak autor a takto společnost vnímám už strašně dlouho. Jsem rád, že nejsem jediný.

[Reklama]

[Idris]

Vždycky si kladu otázku, jak je možný, že ten svět je takovej, jake je.

Rozdělení IQ ve společnosti je neúprosné.

[xyz]

Vždycky si kladu otázku, jak je možný, že ten svět je takovej, jake je.

Rozdělení IQ ve společnosti je neúprosné.

Jak to myslis? Muzes to nejak rozvest?

[Ondrej Nemecek]

Vždycky si kladu otázku, jak je možný, že ten svět je takovej, jake je.

Rozdělení IQ ve společnosti je neúprosné.

Jak to myslis? Muzes to nejak rozvest?

IMHO myslí Gaussovku

[Ondrej Nemecek]

"Dosud jste byli školeni pro pozemská povolání, jen v jedné formě (...) Jako každý opravdový umělec má radost z tvůrčí práce samé, ne snad později až z krásy svého díla, tak se musí vésti i vám, chcete-li se stát plnocennými ve stvoření."  /Abd-ru-shin/

Pozor na to, Abd-ru-shin je dost starozákonní, vyžaduje poslušnou, přísnost, kázeň, k individualitě se nehledí, řada skupin funguje spíš jako sekta. Současné a moderní komunity staví na rozvoji individuality, individuální svobody a zodpovědnosti, na skupinovém rozhodování. To je IMHO směr odpovídající současné době a vhodná alternativa k „systému“.

[Reklama]

[cek_post.cz]

Btw, jsem o pár let mladší jak autor a takto společnost vnímám už strašně dlouho. Jsem rád, že nejsem jediný.

Zretelne mame ruzne pohledy na to co je "strasne dlouho" :-D Autorovi je 28 a pokud Tobe jeste min, tak mi to prijde spis jako mladicka rebel faze, kterou nevis kam nasmerovat ;-) "Vsechno je spatne, vsichni jsou otupeli jenom ja vidim to svetlo na konci tunelu......"

[Ondrej Nemecek]

Tak nevím, to co čtu není ani tak syndrom vyhoření jako slušně vyvinutá deprese. Na prvním místě bych rozhodně doporučil řešit tu (nemá ten zpropadený korporát v rámci benefitů nějaký program pro zaměstnance pro využití služeb psychologa?).
Jinak docela hrozí, že si člověk případnou změnu/restart vůbec neužije, ale naopak to celou situaci ještě  zhorší. Životní nejistota (seženu práci až mi dojdou úspory?) může být v kombinaci s depresí smrtelná. Někdy bohužel i doslova.
Pak těch možností je víc. Třeba zjistíte, že mezi tou bandou idiotů je pár kolegů kteří idioti nejsou a začnete se bavit s nimi, na zbytečném meetingu si uvědomíte, že pořád běží pracovní doba a místo zbytečného rozčilování se na špatnost světa si vyřídíte na mobilu maily, přečtete nějaký zajímavý článek, uděláte další level v Angry birds ;-) etc.
Nebo seženete zajímavější práci která vás bude bavit.
Nebo si koupíte salaš a budete chovat ovce, těch možností je dost (jen si to moc neidealizujte)

Ten psycholog musí ale být dobrý, což není zas tak běžné. Deprese se může vyvinout i tehdy, když člověk prostě dlouhodobě nenajde uplatnění pro své individuální schopnosti. Než radikální kroky (které nejsou pro každého) doporučuju spíš pozvolnou evoluci, třeba zkrátit úvazek a v tomto čase se věnovat té části života, která vázne (vztahy, vlastní výzkum, koníčky, vzdělávání, bydlení, činnosti ke kterým jsem se nikdy nerozhoupal...). Tím se může ukázat další postup.

[Ondrej Nemecek]

Vždycky si kladu otázku, jak je možný, že ten svět je takovej, jake je.

Nechápu tuhle pokryteckou společnost a autorovi neskutečně rozumím. Tohle není syndrom vyhoření z práce, ale celkově, jak ta společnost funguje.

Ty jsi nevyhořel, ty jsi jednoduše prozřel.

Já jsem před nedávnem taky skončil s IT, přesunul se na venkov a jedu tak napůl mimo systém; mám se mnohem líp, ale konečný řešení to není. To proto, že sám to nikam nevede. Chce to komunitu podobných lidí a žít přirozeně, i.e. - postaru.. Např. v USA jdou na to dobře Amishové nebo komunity typu twinoaks.org. V CZ podle všeho nic takového není.

Lidí, kteří vidí systém kriticky a hledají individuální způsob života je opravdu hodně i v ČR. Od solitérů samorostů žijících v divočině až po organizované skupiny, které se systémem relativně organicky koegistují (v ČR znám skupiny kolem pedagogiky, kolem zemědělství, kolem permakultury, kolem různých terapeutik, ostatně i v IT a firemním prostředí hledá ledaskdo alternativy, existují hackerspace, tvůrčí coworking místa, spousta velmi zajímavých kurzů z všech možných oblastí...).

Namátkou Svoboda Naživo, Svobodná firma, Raději zešílet v divočině: Setkání s šumavskými samotáři, Naučmese.cz, Akademie Tabor ... je toho mraky, nemá smysl sem dávat všechny možné odkazy, doporučuju se prostě držet lidí, kteří mě inspirují... Vhodný inspirační okruh si každý musí najít sám podle své nátury a směřování Chce to ale vykročit ze své dosavadní bubliny. Někdy v tom může být vhodný průvodce i ten terapeut nebo psycholog, pokud je dobrý a s klientem si sednou.

[Ondrej Nemecek]

Zretelne mame ruzne pohledy na to co je "strasne dlouho" :-D Autorovi je 28 a pokud Tobe jeste min, tak mi to prijde spis jako mladicka rebel faze, kterou nevis kam nasmerovat ;-) "Vsechno je spatne, vsichni jsou otupeli jenom ja vidim to svetlo na konci tunelu......"

PS: Věk 28 je typicky věk, kdy přestane jít to, co do té doby šlo tak nějak automaticky samo od sebe (nutnost studovat, najít si práci, bydlení, partnera). Člověk se musí začít do činností sám nutit a orientovat se novým způsobem. V tomhle ohledu je dotaz tazatele zcela v řádu věcí. Další zlom je pak kolem 42 roku, kdy se člověk musí ještě mnohem více přeorientovat, viz Jung.

[Idris]

Zretelne mame ruzne pohledy na to co je "strasne dlouho" :-D Autorovi je 28 a pokud Tobe jeste min, tak mi to prijde spis jako mladicka rebel faze, kterou nevis kam nasmerovat ;-) "Vsechno je spatne, vsichni jsou otupeli jenom ja vidim to svetlo na konci tunelu......"

PS: Věk 28 je typicky věk, kdy přestane jít to, co do té doby šlo tak nějak automaticky samo od sebe (nutnost studovat, najít si práci, bydlení, partnera). Člověk se musí začít do činností sám nutit a orientovat se novým způsobem. V tomhle ohledu je dotaz tazatele zcela v řádu věcí. Další zlom je pak kolem 42 roku, kdy se člověk musí ještě mnohem více přeorientovat, viz Jung.

Hmm, tak super, jak se to přeorientování dělá?

[Ondrej Nemecek]

Hmm, tak super, jak se to přeorientování dělá?

Biografický „individuační proces“ vykládají různé teorie různě. Mě je nejbližší Jung (který své poznání i prakticky žil), viz pojem „životního obratu“ v jeho díle. Dále jsou mi blízké anthroposoficky orientované směry, třeba Vzít život do vlastních rukou, i když zrovna Burkhardová je přehnaně schematizující. Perfektní je kniha O smyslu a důležitosti životních krizí: Psycholog k problémům moderního života. V těch knihách jsou i příklady reálných biografií.

Celé je to o nalezení svého životního poslání a smyslu, což se neobejde bez často nepříjemného sebepoznání, opuštění masek a schémat získaných například v rodině apod. Kolem 28 podle mě člověk získává trochu odstup a náhled na prostředí, do kterého se narodil (rodina), v 42 by pak měl být schopen rozhovoru se svou duší a stíny (životní obrat - obrat od vnějšího úspěchu k sobě, k nitru), aby byl schopen co nejvědoměji,  nejsvobodněji a bez egoismu uskutečnit svůj životní úkol (životní etika staví na tom, že každý tento úkol má resp. ho může odhalit).

Takže pokud někoho neuspokojuje život a práce v korporaci, může začít hledat jinde, těch pozitivních příkladů je poměrně dost. Dokonce to neznamená, že musí nutně korporaci hned opustit (byť to bývá asi časté vyústění).

[Zdenek Henek]

Další zlom je pak kolem 42 roku, kdy se člověk musí ještě mnohem více přeorientovat, viz Jung.

Můžeš prosím trochu rozvést? Hlavně to viz Jung by mě zajímalo. Předpokládám, že myslíš Carl Gustav Junga. Co konkrétně?
Díky.

[Patek13]

Jelikož tu padla zmínka i o pracovní době, tak se ptám, v kolik jako programátoři končíte v práci? Nám to posunuli a děláme do 17:00, prý je to důležité pro zákazníky (což není pravda - když se něco pokazí, řeší se to z domova, z dovolené atd). Zatímco když někdo končí v 14-15, může leccos podniknout, já mam zabitý den a přitom zrovna moje povolání je časově hodně flexibilní.

Do nové firmy bych šel už jen na zkrácený úvazek, není důvod někde zavřený 8-9 hodin, když plat za třeba 6h bohatě stačí.

[L..]

... děláme do 17:00 ... když někdo končí v 14-15, může leccos podniknout, já mam zabitý den ...

To moc nechápu. Když si vezmu dvě varianty:

1) Vstávám 4:30, od 5:30 jsem v práci, 14:00 končím a mám 6.5 hodiny na to něco podniknout, než musím jít 20:30 spát (protože vstávám brzo).

2) Vstávám 7:30, od 8:30 jsem v práci, 17:00 končím a mám 6.5 hodiny na to něco podniknout, než musím jít 23:30 spát.

Tedy čas na to "něco podniknout" je v obou případech stejný. Rozdíl by byl snad jen v tom případě, že to "něco podniknout" by znamenalo třeba "porýt zahrádku". Ale pokud by to znamenalo "zajít někam posedět s přáteli", tak by byl vhodnější spíš ten druhý režim.

[nehalem]

Jelikož tu padla zmínka i o pracovní době, tak se ptám, v kolik jako programátoři končíte v práci? Nám to posunuli a děláme do 17:00

To existujú firmy, kde nie je voľná pracovná doba? Byť tebou, ešte dnes vytlačím a podpíšem výpoveď a hodím šéfovi na stôl. Prekvapuje ma ako si niektorí nechajú kadiť na hlavu v obore, kde je kriticky nedostatok ľudí a teda zamestnanec si môže diktovať podmienky (pochopiteľne, keď niečo vie). Ešte povedz, že nemáte ani HO.