Na základě mně známých informací jsem dospěl k tomu, že existence boha je silně nepravděpodobná hypotéze. Na základě toho nevěřím v boha. Nejsem 100% přesvědčen, protože to kromě matematiky prostě nejde. Ale řekněme, že jsem přesvědčen na 99.99%.
Mám to prakticky stejně, akorád jsem dospěl k opačnému závěru: všechno co pozoruju kolem sebe mě přesvědčuje, že za tím je nějaký Stvořitel. Dobře, existuje máloprocentní šance, že to všechno je prostě nějak jinak, ale považuji to za extrémně nepravděpodobné.
Dva racionální lidé by v diskuzi měli skončit se stejným závěrem. Takže pokud jsi racionální, tak bychom nyní měli začít diskuzi, předkládat různé argumenty a dojít k nějakému závěru (který klidně může být, že je to 50/50). Ale měli bychom být schopni dojít ke stejnému závěru.
Pokud bychom byli upřímní, poctiví, a pokorní. Obávám se, že to bejvá největší problém.
Rád bych tě přesvědčil, že mé uvažování je racionální. Ale netroufám si to provozovat na fórech. Třeba někdy u piva to můžem zkusit.
Já se většinou uprostřed takové diskuze (spíše teda na jiná témata) setkávám s tím, že druhá strana z ničeho nic začne vykřikovat, že bychom se měli shodnout na tom, že se neshodneme.... což je znak víry, nikoliv racionality.
Ano. Nesnáším to. Ale smířil jsem se s tím, že to jsou prostě lidé.
Nejsem tedy "pevně" přesvědčen, nicméně mi to stačí k tomu, abych se choval, jako kdyby bůh neexistoval. Což IMO znamená, že v něj nevěřím. A nevidím, kde to je na základě víry - víra je přesvědčení o něčem, co dokázat nelze, což nečiním.
Věříš - a ano, právěže věříš, že jsi se se svým závěrem nesekl. Že tvé informace a péče, kterou jsi věnoval jejich zpracování jsou dostatečné.
Ne. Já nevěřím, že jsem se se svým závěrem nesekl. Já jsem usoudil, že je to silně nepravděpodobné. To neznamá, že ten bůh nemůže existovat - může. Ale na základě předchozích zkušeností a informací, které mám, se budu chovat tak, jako kdyby nexistoval. Ale ta pravděpdobnost X% znamená, že se s pravděpodobností 1-X mýlím. Což znamená, že to není víra, protože víra je 100%.
Jinak problém je, že pokud by byla pravda to, co říkáš, pak slovo "víra" postrádá význam, protože opak tohoto slova neexistuje. V tom případě nechápu, co věřící s tou vírou furt maj....
Docela si uhodil hřebíček na hlavičku. Ono slovo víra je takové, všelijaké. Rádo se používá jako něco zvláštního, či dokonce svatého, a přitom je to tak obyčejná věc.
Mám škálu fakt -> víra -> lehkověrnost.
Fakt je, že koukám do monitoru.
Víra je, že když pošlu klientovi fakturu, že se nebude cukat.
Lehkověrnost je, že když pošlu klientovi, se kterým nemá žádnou zkušenost fakturu za tři měsíce, tak že mi ji bez mrknutí oka proplatí.
Když pojedu za babičkou vlakem, tak dám na slova mé paní, že ten bus tam jezdí vždycky v šest. Když pojedu na pracovní pohovor a fakt už potřebuji prachy, tak si to třicetkrát ověřím, jestli to opravdu jede v šest, jestli není nějaká výluka. A stejně v obou případech jen a pouze bohapustě "věřím". Protože nepopiratelnou skutečností se to stane až v okamžiku, kdy vstoupím do dveří toho busu.