1. U elektrických zařízení není obvykle riziko v jejich běžném provozu, ale při poruše. Do nebezpečných prostor s výpary, prachem atd. se proto nikdy nebralo nic elektrického, co tam nemuselo nutně být. Takže rádio jste si tam prostě vzít nesměli. V běžném provozu sice nepředstavovalo žádné riziko, ale v případě poruchy už se bohužel stávalo, že se tam něco přehřálo nebo na nějakém kontaktu začalo jiskřit. Vadný kondenzátor pak mohl způsobit neštěstí.
2. Test s moukou se alespoň na naší ZŠ ukazoval. Stejně jako se ukazovalo, co se stane když vám olej přeteče a chytne plamenem. Následováno "hašením" vodou. Jako děcka jsme z toho byli napůl nadšení (hlavně z učitele v kovářské zástěře) a napůl vyděšení. Naši učitelé tehdy chtěli, abychom věděli, jak nebezpečná kuchyň vlastně je. Dnes mě až děsí, kolik mladých lidí kupříkladu neví, že olej hoří, případně věří, že ho uhasí vodou.
3. Kovový prach nevybuchuje. Ani při uzavření v pevné nádobě nevybuchne. Jeho zrádnost je v tom, že když hoří, tak se hodně zahřívá. Čímž zaprvé zlepšuje hoření a zadruhé dokáže rozkládat třebas rez a získávat z ní kyslík pro další hoření. Takže i když vám nebouchne do obličeje, tak začne hořet takovým stylem, že to prakticky nezvládnete uhasit - pískem, zásadně jen a pouze pískem! Nikdy ne vodou, ta to rozprskne víc kolem a navíc při těhle teplotách voda podporuje hoření. A průser je to dvojnásobný, protože třebas hliník má při hoření teplotu hodně přes tisíc stupňů Celsia a propálí se prakticky vším kromě masivního plátu oceli. Riziko kovového prachu tedy není ve výbuchu, ale v tom, že se špatně hasí, snadno způsobí požár a lidem působí dost masivní a hluboká zranění. Ostatně koukněte se na složení prskavek.