Od věky věků lidi žijou ve skupině lidí, které znají, třeba i celý život. Vždycky to tak bylo. Podle mě to, že je někdo vykořeněný a že to není ok, když se pořád stěhuje, teda objektivní realita je. Podle mě ten člověk bude nešťastný. A žádná kariéra mu to nevynahradí.
Pořád nechápu, jakou to má souvislost s nájemním bydlením. Já např. pronajímám svůj menší, třípokojový byt nájemkyni, která už tam bydlí sedmým rokem. Nikam se stěhovat nemusí a nevidím důvod na tom nic měnit.
Proti tomu já, se třemi dětmi, potřebuji nyní čtyřpokojový byt a pošilhávám po pětipokojovém. Ale to nebudu potřebovat déle, než dalších asi 8 let, protože pak už se může stát, že mé děti postupně opustí domov. Stěhuji se, jen když chci. Ještě se mi nestalo, že bych se musel stěhovat ne z vlastní vůle.
Vykořenění je dost nešťastný pojem. Chápu, že lidé měli své kořeny u gruntu, hospodářství, polí - ale to byla ne "nemovitost", ale také "práce, obživa". Lidé nezapouštěli kořeny v králikárnách, kde žije 20 lidí vertikálně nad sebou. Tam stejně žádné kořeny nezapustíte.
Kořeny, stejně jako v případě gruntu, jsou i v tom, jakou práci děláte. Práce představuje skoro polovinu aktivního života, takže stojí za to, aby i v práci byl člověk spokojený.
Bohužel, 40 let socialistického marasmu lidem změnilo vnímání. Do zaměstnání se chodilo pro vejplatu, ale opravdová práce začínala až v králikárně v týdnu, po odpolednách na zahrádce, a o víkendu na chatě. Minulý režim tak uměle kompenzoval přirozenou frustraci lidí z neuspokojivého zaměstnání.
146 Odpovědí
53719 Zhlédnutí