Druhá pak je potřeba vlastního bydlení. Tu lidé zcela nesprávně spojují s pořízením bytu. Nemělo by to tak být. Užitek z pořízení bydlení je v tom, že ho mohu v mezidobí pronajímat. Z pronájmu mám nějaký příjem.
Miluju kategorická tvrzení bez přiznání předpokladů. Vzhledem k tomu, že jich tam je požehnaně, jenom heslovitě:
- všechno tohle povídání o investici platí jenom tehdy, pokud mám disponibilní/dosažitelný objem peněz vyšší než kolik potřebuju na uspokojení potřeby bydlet. Jistě, pokud mám na 5+1 a stačí mi garsonka, tak může mít smysl 5+1 koupit a pronajímat a garsonku si pronajmout pro sebe. Pokud mám ale tak tak na 2+1 a potřebuju žít ve 2+1, tak si logicky to 2+1 koupím pro sebe - nemusím řešit hledání nájemníků, risk, že byt zdemolují, stížnosti sousedů atd.
- vlastní bydlení si lidi pořizují právě proto, že bydlení je u nás těžko dostupné (drahé) čili lidi mají stěží na to, v čem by chtěli bydlet
- obecná tvrzení v téhle oblasti jsou totální békovina. Co je výhodné záleží masivně na tom, kde pracuji, jestli mám možnost home office, jestli mám děti, jestli mám slušně vydělávající manželku, které věřím, že se se mnou nebude chtít za dva roky rozvést atd. atd.
Ale není k tomu žádný racionální důvod, pokud by to mělo být drahé.
Jenže ono to často drahé není. V mém okolí nájmy nejdou pod deset tisíc. Přitom nemovitost se dá koupit i za milion.
...opět: generická tvrzení jsou blbost.
Kupovat byt má smysl pouze ve chvíli, kdy ho koupíte levněji, než ho, po započtení inflace, po letech prodáte. [...] stačí jeden blbý soused, a cena bytu je v háji
Čili jestli to chápu dobře, koupit byt má smysl jenom tehdy, kdy vím, že za (dejme tomu) deset let bude mít byt větší cenu než teď a zároveň se za těch deset let do vedlejšího bytu nenastěhuje blbý soused.
Ani jedno pozitivně nemůžu vědět, ergo z toho vyplývá, že kupovat byt (ať už jako investici nebo pro sebe) nemá smysl nikdy.
Tak fajn.
P.S. Ty vaše řeči mi silně připomínají jistého pana Kiyosakiho. Ten má taky bezva teorie. Nejste příbuzní?