Nechcete si prvně definovat, o čem se tu vlastně bavíte?
Přesčasy můžeme rozdělit třeba takto:
1) Projekt se naplánoval správně, ale něco se pokazilo (třeba ne nutně na straně vaší firmy) a kvůli tomu se teď nestíhá a je třeba dělat přesčasy.
2) Projekt se špatně naplánoval (možná je to něčí zjevná chyba, možná prostě tenhle projekt nikdo ani odhadnout neuměl) a teď se nestíhá a dělají se přesčasy.
3) Jednorázově se zakázka vzala i když bylo jasné, že se pro splnění termínu bude muset makat na přesčasech.
4) Projekty se dlouhodobě záměrně plánují tak, že je nutné v podstatě pořád pracovat na přesčasech, aby se stíhaly termíny.
A nějaké moje komentáře:
Přesčasy typu 1 a 2 se dějí úplně ve všech oborech, kde se pracuje projektově, nebo se vytváří nějaký produkt, nebo tak. Dělají se všude ve světě a dělají se ve všech režimech (dělaly se i zde za komunistického režimu, kde jinak obvykle na zahoukání sirény ve 14 hodin padaly projektantům tužky z rukou na zem).
Pokud někdo z vás ví, jak předcházet přesčasům typu 1 a 2 (a jeho řešení nemá takové vedlejší účinky jako že jeho termíny a ceny budou značně vyšší oproti těm obvyklým), tak ať prosím okamžitě založí firmu a pohádkově zbohatne.
Přesčasy typu 3 už nejsou všude na světě a ve všech státně ekonomických zřízeních, ale pořád jsou velice časté. Nepřijímat projekty, které byste sice stihli, ale museli byste dělat přesčasy - to je poměrně spolehlivý způsob, jak se vaše firma bude v konkurenci ostatních propadat níž a níž.
Přesčasy typu 4 - to asi to, o čem se tu většina chcete bavit. Firmy to dělají proto, že tak vydělají více peněz. A o ty peníze se pak dělí se zaměstnanci. Zaměstnanci peníze chtějí. Většina zaměstnanců je ochotna pracovat dlouhodobě přesčasy, když dostanou dobrý plat. Někteří ne a tak jdou jinam, nebo přesvědčí šéfa, že jsou tak dobří, že si je má nechat i když on osobně nebude pracovat na trvalých přesčasech. Je to dohoda, není to otroctví. Programátoři neberou mizivé platy, aby si museli nechat všechno (jako třeba agenturní zaměstnanci u pásu). Ok, jsou lidi, co si pořídili vysoké životní náklady a ten vysoký plat opravdu potřebují, ale i ti by mohli jít níž - jenom nechtějí.