Žena, dítě a vy jako programátor

Diskobolos

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #195 kdy: 15. 02. 2017, 09:09:12 »
chlap je přímo zodpovědný o spokojenou ženskou
V tom případě by ale ženská měla být přímo zodpovědná za spokojenýho chlapa.

A taky by měla být schopná svoje potřeby srozumitelně komunikovat. Neznám nic víc frustrujícího, než ženská, která nikdy neřekne, co by chtěla, jenom celou dobu dává najevo, že to, co je, nechce.

Ženská od přírody podléhá náladám a hormonům mnohem více než chap. Co říkala/myslela včera, nemusí platit dnes (u žen s převahou ženské energie to tak opravdu platí). Chlap to má většinou tak, že má v hlavě jednu lajnu. Jinými slovy chlap má od přírody dispozice lépe zvládat emoce a proto je vždy odpovědný za spokojenost/ukočírování ženy. Tady se nejedná o problém slepice/vejce :-)


Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #196 kdy: 15. 02. 2017, 09:16:27 »
Ženská od přírody podléhá náladám a hormonům mnohem více než chap. Co říkala/myslela včera, nemusí platit dnes (u žen s převahou ženské energie to tak opravdu platí). Chlap to má většinou tak, že má v hlavě jednu lajnu. Jinými slovy chlap má od přírody dispozice lépe zvládat emoce a proto je vždy odpovědný za spokojenost/ukočírování ženy. Tady se nejedná o problém slepice/vejce :-)
A jak/proč z toho plyne, že nemá mít povinnost dělat chlapa spokojeným?

Spokojenost chlapa je daleko snadnější naplnit, klasik říká: uvařeno, uklizeno, neobtěžovat starostmi, sex kdy se mu zachce, neustále obdivovat. To jsou sice občas trochu pracný, ale jasně daný body, který zaručeně fungují. Stačí chtít.

Chlap to má daleko složitější. Takže pokud bysme chtěli šťastné manželství konstruovat čistě hypoteticky a racionálně, měla by mít primárně ženská zodpovědnost za spokojenost chlapa. Protože svoji část úkolu splní snadněji a spokojenej chlap má pak daleko větší motivaci pokoušet se trefit do těch jejich nálad a všeho toho "nevím co chci, ale chci to strašně moc a jestli to neuděláš, tak si najdu jinýho, kterej to udělá".

Diskobolos

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #197 kdy: 15. 02. 2017, 09:29:53 »
Ženská od přírody podléhá náladám a hormonům mnohem více než chap. Co říkala/myslela včera, nemusí platit dnes (u žen s převahou ženské energie to tak opravdu platí). Chlap to má většinou tak, že má v hlavě jednu lajnu. Jinými slovy chlap má od přírody dispozice lépe zvládat emoce a proto je vždy odpovědný za spokojenost/ukočírování ženy. Tady se nejedná o problém slepice/vejce :-)
A jak/proč z toho plyne, že nemá mít povinnost dělat chlapa spokojeným?

Spokojenost chlapa je daleko snadnější naplnit, klasik říká: uvařeno, uklizeno, neobtěžovat starostmi, sex kdy se mu zachce, neustále obdivovat. To jsou sice občas trochu pracný, ale jasně daný body, který zaručeně fungují. Stačí chtít.

Proč? Protože spokojená ženská výše uvedené dělá skoro automaticky, případně na (laskavé) požádání. Chlapova spokojenost je daná tím, že je (u)spokojená rodina (řeší se minoritní problémy, převládla harmonie). Udělejte si průzkum mezi svými známými (co mají rodinu) "jsi spokojený když:"
a) je doma vše OK
b) když mám 3x tydně vyprázdněný pytel

Opravdu šťastný ten, kdo má obojí. :-)

Chlap to má daleko složitější. Takže pokud bysme chtěli šťastné manželství konstruovat čistě hypoteticky a racionálně, měla by mít primárně ženská zodpovědnost za spokojenost chlapa. Protože svoji část úkolu splní snadněji a spokojenej chlap má pak daleko větší motivaci pokoušet se trefit do těch jejich nálad a všeho toho "nevím co chci, ale chci to strašně moc a jestli to neuděláš, tak si najdu jinýho, kterej to udělá".

Jsou vztahy, kde to má chlap opravdu složitější. Proto ale dostal stabilnější emoce, koule a testosteron, aby to (nějak) se ctí ustál. Otázka na závěr. Co je těžší "pochválit/pohladit protějšek" nebo "navařit nedělní oběd"?

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #198 kdy: 15. 02. 2017, 09:46:07 »
Proč? Protože spokojená ženská výše uvedené dělá skoro automaticky, případně na (laskavé) požádání.
To můžeš o chlapovi říct taky.

Udělejte si průzkum mezi svými známými (co mají rodinu) "jsi spokojený když:"
Nemusím si dělat žádnej průzkum, to už udělali ti odborníci-klasici, které jsem citoval výš.

Co je těžší "pochválit/pohladit protějšek" nebo "navařit nedělní oběd"?
Kdyby šlo jenom o pochválení a pohlazení, bylo by to opravdu jednoduché. Tak to ale není.

Protiváhou toho, co jsem citoval pro chlapy, je pro ženský popo, dupo, vyce, vypo: POsedět POPOvídat, DUševní POrozumění, VYjadřovat lásku CElým životem, VYcítit, co POtřebuje.

...přičemž ale jestli je to naplněno rozhodují právě ty vrtkavé city a dojmy. Čili chlap se může tisíckrát snažit o duševní porozumění, tisíckrát si může trpělivě vyslechnout věci, který ho vůbec nezajímají, pokud žena má (z naprosto libovolného důvodu) pocit, že to nenaplnil dostatečně (tím způsobem, který chce ona), tak jakoby to neudělal vůbec.

Speciálně pikantní je kategorie "vycítit, co potřebuje". Často to neví ani ona sama. A zpravidla to "ví" nějaký samec, kterého náhodně potká. Má-li doma vědce, najde porozumění u horala. Má-li doma horala, je uchvácena rozhledem vědce, který společnost baví zajímavostmi, o kterých nikdy od horala neslyšela. Je uchvácena, přesně tohle celou dobu marně hledá!

:)))

Diskobolos

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #199 kdy: 15. 02. 2017, 09:52:45 »
Proč? Protože spokojená ženská výše uvedené dělá skoro automaticky, případně na (laskavé) požádání.
To můžeš o chlapovi říct taky.

Udělejte si průzkum mezi svými známými (co mají rodinu) "jsi spokojený když:"
Nemusím si dělat žádnej průzkum, to už udělali ti odborníci-klasici, které jsem citoval výš.

Co je těžší "pochválit/pohladit protějšek" nebo "navařit nedělní oběd"?
Kdyby šlo jenom o pochválení a pohlazení, bylo by to opravdu jednoduché. Tak to ale není.

Protiváhou toho, co jsem citoval pro chlapy, je pro ženský popo, dupo, vyce, vypo: POsedět POPOvídat, DUševní POrozumění, VYjadřovat lásku CElým životem, VYcítit, co POtřebuje.

...přičemž ale jestli je to naplněno rozhodují právě ty vrtkavé city a dojmy. Čili chlap se může tisíckrát snažit o duševní porozumění, tisíckrát si může trpělivě vyslechnout věci, který ho vůbec nezajímají, pokud žena má (z naprosto libovolného důvodu) pocit, že to nenaplnil dostatečně (tím způsobem, který chce ona), tak jakoby to neudělal vůbec.

Speciálně pikantní je kategorie "vycítit, co potřebuje". Často to neví ani ona sama. A zpravidla to "ví" nějaký samec, kterého náhodně potká. Má-li doma vědce, najde porozumění u horala. Má-li doma horala, je uchvácena rozhledem vědce, který společnost baví zajímavostmi, o kterých nikdy od horala neslyšela. Je uchvácena, přesně tohle celou dobu marně hledá!

:)))

Tak ještě jinak a do hloubky. V podvědomí chce ženská chlapa, na kterého se může v základních věcech spolehnout a který si umí vážit sám sebe (kromě toho, že zabezpečí rodinu). Když toto žena dostane a nebude vyloženě defektní, bude spokojená (=ve stabilním stavu). Věřte mi. :-)


Tuxik

  • *****
  • 1 473
    • Zobrazit profil
    • E-mail
Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #200 kdy: 15. 02. 2017, 10:01:22 »
No to je zase vlákno toto... Asi takhle, pokud je někdo sobeckej egoistickej idiot, ať se nežení, nepořízuje si děti a souloží raději jenom se šlapkama a to s několikanásobnou ochranou, aby se náhodou nerozmnožil.
Pokud někdo v manželství hledá mamahotel, tak bude pravděpodobně taky zklamanej. Javameni a podobní tu držkují, že ženská má stát u plotny, prát, žehlit, uklízet, podržet když má chlap chuť, starat se o děti a jinak vůbec neotravovat.
Tohle je pohled z doby, kdy žena byla doma a její hlavní povinností bylo starat se o domácnost a děti. A mimochodem, na druhou stranu k tomu patřilo, že muž ženu řádně zabezpečil a byl schopnej ji i chránit, když bylo třeba.
Mně je třeba na blití, když jsme občas u tchána a tchýně. Mají stejnou pracovní dobu, oba dělají rukama (tchán sice trošku namáhavější činnosti, ale rozhodně se neplazí domů totálně vyčerpanej). A co je doma? Přijdou současně z práce, tchán otevře pivo (který mu někdo musí podat) a hned se zajímá, co bude k večeři a proč to ještě není. Po tom, co dojí, dopije několikátý pivo, podívá se na fotbal nebo jinou kravinu, nechá všechno na stole a odchází spát. Tchýně mezitím vaří oběd na zítřek do kastrólku, protože pán nebude jíst blafy z jídelny. Ráno tchýně vstává o hodinu dřív, aby stihla nachystat snídani (kdyby nebyla, byly by kecy), případně dodělat ten oběd a po tom, co se pán napapá, odcházejí společně (jezdí jedním autem) do práce. Pokud je potřeba něco nakoupit, vyráží tchýně sama (bez auta) až po tom, co dá pánovi večeři a pivo, protože za těch 20 minut nakupování spolu by pán tvorstva umřel hlady. Víkend potom probíhá tak, že pán se nezvedne z gauče a je potřeba kolem něj skákat, zatímco otrokyně musí kromě náležité péče ještě uklidit a udělat všechny činnosti, které se nestíhají v týdnu. Upozorňuju, že jsou to lidi kolem 50tky.
A teď jak to funguje u nás... pracovní dobu mám v průměru zhruba stejnou jak manželka (která ji má nepravidelnou, ranní, odpolední, občas celodenní), vařím většinou já, protože mě to baví, ale pokud nestíhám, tak uvaří manželka. Úklid, prádlo a podobný jsou většinou manželčina starost, ale pokud je potřeba a manželka má třeba tři celodenní po sobě, nemám s tím problém. O dceru se staráme dle možností oba cca stejně, od vozeni z/do školky, přes jídlo, koupání, čtení pohádek atd. Pokud mám potřebu se doma vzdělávat, nebo něco IT tvořit není problém, žena se postará o malou, když spí, tak háčkuje, plete, hraje něco na PC... samozřejmě ne každý den. Když je třeba vymalovat, malujeme oba (naposledy loni už oba tři), manželka kam dosáhne a já běhám po štaflích. Co se týče manuální práce, na rozdíl od některých mě neuráží, ale je to pro mě neskutečnej relax, dělat něco rukama, u čeho se nemusí zase tak moc myslet. Rád pracuju se dřevem, takže když je chuť a čas, nakoupím materiál a udělám v garáži nějakej kousek nábytku. Postupně tak vyhazuju krámy z IKEA a nahrazuju je vlastní tvorbou. Když zrovna nepracuju s něčím "nebezpečným", manželka i s dcerou rády pomůžou, tu něco obrousit, tu něco namořit, kolíky mi do děr nastrkat, tu si vymyslet, že by to mohlo být trochu jinak, případně mi pomůžou tak, že mě prostě nechají pár hodin pracovat. Výsledkem toho všeho je, že se cítím mnohem líp, než když jsem bydlel sám a u PC jsem seděl 8 hodin v práci, 8-12 hodin doma a o víkendu skoro nonstop.

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #201 kdy: 15. 02. 2017, 10:01:49 »
Tak ještě jinak a do hloubky. V podvědomí chce ženská chlapa, na kterého se může v základních věcech spolehnout a který si umí vážit sám sebe (kromě toho, že zabezpečí rodinu). Když toto žena dostane a nebude vyloženě defektní, bude spokojená (=ve stabilním stavu). Věřte mi. :-)
To není "do hloubky". To je velmi po povrchu. Onen hypotetický vědec si může sám sebe a svojí práce vážit jak chce, a přesto může doma poslouchat obden výčitky, že ještě nenatřel plot.

"Vážit si sám sebe" jde dost často přesně proti tomu, co žena potřebuje. Zlý jazyk by mohl říct i že muž, který si váží sám sebe, nebude přece poslouchat, jak je Máňa od vedle nešťastná kvůli tomu, že Petr chlastá. Váží si sám sebe, takže jí narovinu řekne, že ho to nezajímá. Žena si to přeloží do "ty mě nezajímáš". A s trochou neštěstí potká někde jiného samce, který si to vyslechne. Protože ví, že ho to přiblíží k vytouženému sexu s novou samičkou.

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #202 kdy: 15. 02. 2017, 10:04:35 »
Co se týče manuální práce, na rozdíl od některých mě neuráží
Jestli to je reakce na mě, tak jsem nenapsal, že mě uráží manuální práce, ale že mě uráží, když mě někdo jako člověka posuzuje podle (ne)schopnosti udělat triviální manuální práci.

Tuxik

  • *****
  • 1 473
    • Zobrazit profil
    • E-mail
Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #203 kdy: 15. 02. 2017, 10:24:43 »
Co se týče manuální práce, na rozdíl od některých mě neuráží
Jestli to je reakce na mě, tak jsem nenapsal, že mě uráží manuální práce, ale že mě uráží, když mě někdo jako člověka posuzuje podle (ne)schopnosti udělat triviální manuální práci.
Nebylo to konkrétně na nikoho a řekl bych to asi tak, že ne každý musí umět všechno, člověk není neschopnej proto, že neumí vymalovat, omítnout, opravit auto, postavit dům, hrabat se v elektrice atd atd. Na druhou stranu by "chlap" měl umět něco víc, než koukat do monitoru. Ajťák s brejličkama, 55kg, lámající se při průměrném větru, zcela neschopnej se postarat sám o sebe, natož o rodinu, prostě není chlap. Když vidím jen o pár let mladší jedince, než jsem já, tak si vždycky říkám, že alespoň ten rok vojny měl zůstat.

Tommm

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #204 kdy: 15. 02. 2017, 10:29:08 »
Co se týče manuální práce, na rozdíl od některých mě neuráží
Jestli to je reakce na mě, tak jsem nenapsal, že mě uráží manuální práce, ale že mě uráží, když mě někdo jako člověka posuzuje podle (ne)schopnosti udělat triviální manuální práci.

No a tebe to urazi proc? Protoze ji neumis udelat? Nebo protoze se ti ji nechce delat?

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #205 kdy: 15. 02. 2017, 10:32:21 »
doktor Plzak kedysi mal teoriu, ze zena je od prirody so svojim chlapom nespokojna  a je to dane geneticky.

Inak so zenami je to tazke, 70 percent od chlapa pozaduje aby ste sa o nu postarali, lebo sami robia podradne prace a nemaju vzdelanie.. Ale kto sa postara o chlapa , ked sa mu nieco stane to som sa nedozvedel.   :D 15 percent su vzdelane ale egoisticke a ziju "pre seba a preto aby boli stastne" Tych zvysnych 15 percent je dostatocne vzdelanych a ma slusny plat a este  to aj maju v hlave v poriadku.Ak taku najdete drzte sa jej..  :D

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #206 kdy: 15. 02. 2017, 10:38:41 »
Co se týče manuální práce, na rozdíl od některých mě neuráží
Jestli to je reakce na mě, tak jsem nenapsal, že mě uráží manuální práce, ale že mě uráží, když mě někdo jako člověka posuzuje podle (ne)schopnosti udělat triviální manuální práci.
Nebylo to konkrétně na nikoho a řekl bych to asi tak, že ne každý musí umět všechno, člověk není neschopnej proto, že neumí vymalovat, omítnout, opravit auto, postavit dům, hrabat se v elektrice atd atd. Na druhou stranu by "chlap" měl umět něco víc, než koukat do monitoru. Ajťák s brejličkama, 55kg, lámající se při průměrném větru, zcela neschopnej se postarat sám o sebe, natož o rodinu, prostě není chlap. Když vidím jen o pár let mladší jedince, než jsem já, tak si vždycky říkám, že alespoň ten rok vojny měl zůstat.

A opet stary spatny mytus, ze vojna dela z chlapcu muze...

Tommm

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #207 kdy: 15. 02. 2017, 10:39:19 »
doktor Plzak kedysi mal teoriu, ze zena je od prirody so svojim chlapom nespokojna  a je to dane geneticky.

Inak so zenami je to tazke, 70 percent od chlapa pozaduje aby ste sa o nu postarali, lebo sami robia podradne prace a nemaju vzdelanie.. Ale kto sa postara o chlapa , ked sa mu nieco stane to som sa nedozvedel.   :D 15 percent su vzdelane ale egoisticke a ziju "pre seba a preto aby boli stastne" Tych zvysnych 15 percent je dostatocne vzdelanych a ma slusny plat a este  to aj maju v hlave v poriadku.Ak taku najdete drzte sa jej..  :D
Tak sem asi vyhral loterii! Vzdelana je, vydelava nejake nasobky prumeru, na praci nedrzkuje, ma to v hlave stejne rozhazeny jako ja. Perfect fit. :D

Tommm

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #208 kdy: 15. 02. 2017, 10:40:32 »
Co se týče manuální práce, na rozdíl od některých mě neuráží
Jestli to je reakce na mě, tak jsem nenapsal, že mě uráží manuální práce, ale že mě uráží, když mě někdo jako člověka posuzuje podle (ne)schopnosti udělat triviální manuální práci.
Nebylo to konkrétně na nikoho a řekl bych to asi tak, že ne každý musí umět všechno, člověk není neschopnej proto, že neumí vymalovat, omítnout, opravit auto, postavit dům, hrabat se v elektrice atd atd. Na druhou stranu by "chlap" měl umět něco víc, než koukat do monitoru. Ajťák s brejličkama, 55kg, lámající se při průměrném větru, zcela neschopnej se postarat sám o sebe, natož o rodinu, prostě není chlap. Když vidím jen o pár let mladší jedince, než jsem já, tak si vždycky říkám, že alespoň ten rok vojny měl zůstat.

A opet stary spatny mytus, ze vojna dela z chlapcu muze...

On to myslel spis tak, ze by aspon bylo nejake misto, kde by lidi dostali trosku za usi.
Nekdo totiz ma mamahotel do 30 let a pak je z nej kripl.

Re:Žena, dítě a vy jako programátor
« Odpověď #209 kdy: 15. 02. 2017, 10:42:34 »
Na druhou stranu by "chlap" měl umět něco víc, než koukat do monitoru.
Cili chirurg by mel umet neco vic nez hrabat se ve strevech?

Proc?

Rika kdo?

Ajťák s brejličkama, 55kg, lámající se při průměrném větru, zcela neschopnej se postarat sám o sebe, natož o rodinu, prostě není chlap.
A kdyz tim "koukanim do monitoru" vydela dostatek penez, aby zaplatil lidi, kteri ten barak postavi, tak je to spatne proc? "Postarat se o rodinu" znamena v dnesni dobe co? Co se tyce materialniho zabezpeceni, da se vsechno dneska koupit.

Když vidím jen o pár let mladší jedince, než jsem já, tak si vždycky říkám, že alespoň ten rok vojny měl zůstat.
Ajooo, ty ses tenhle! Tak to jo.

Ti dnesni mladi! To je hruza! My jsme chodili denne dvacet kilometru bosky snehem pro vodu!

Rok vojny? To si mysli jenom ti rozmazleni zaloudci jako ty, ze neco znamena! To my jsme, ty mamanku, bojovali u Sokolova. Kazdej druhej tam padl. Tam by ses teprve neco naucil, ty chytroline! Valka, to chlapecku neni o tom, ze chlastas na kasarnach a delas saska mazakum. To by te teprve, hosanku, naucilo bejt chlap!