1. volanie metody vnasa isty stupen nepriamosti do kodu. Ked mas proceduru, musis si "odskocit" aby si videl, co ta proceduru robi.
Metodu musím chápat jako jistou úroveň abstrakce. Nepotřebuji se do ní dívat, abych poznal, co dělá. Měl bych to poznat z trojice objekt.metoda(parametry).
2. ak mas votkanu proceduru (bezne pri asymetrickom AOP), tak ani nevidis, ze sa nieco niekde vola. Musis si pozriet pointcuty, pomocou ktorych sa to navesiava a potom zistis, ze co sa vola.
Když budeš na to koukat bez uvedené abstrakce, tak je to spíš na jízdenku do blázince.
3. OOP zasa vnasa ine "svinstvo" a tym je polymorfizmus. Tam uz absolutne nevies, co sa zavola. Nula bodov, mozu ti tam podhodit vselico.
Polymorfismus není žádné svinstvo, ale vynikající spojenec. Je mi jedno, co to zavolá, hlavně to musí zavolat správně a udělat přesně to co má.
4. Ruby a myslim ze aj C# ma tzv partial classes, kde jedna trieda moze byt rozhodena do N zdrojakov. Zostava sa potom skrabat na hlave a rozmyslat, preco sa classa vyskladala tak, ako sa vyskladala.
PHP má traits, i když jsem zatím nepřišel na to, k čemu je to dobré. Asi k tomu škrábání se na hlavě.