Já ti nevím. Motivace je přece jasná - být šťastný.
Manželství se rozpadají ze dvou důvodů: 1/ Protože lidé neví jak takové manželství vlastně má vypadat, neví kde jsou hranice, kdo má jaké povinnosti, v čem ustupovat o co se snažit. Ve výsledku jakou má hodnotu. A 2/ Osobní pýcha aktérů, velká či malá, skrytá či přiznaná. Zbabělost jít řešit problémy, pohodlnost nekomunikace, neoochota přemýšlet o svých chybách a potřebách druhého.
Na můj vkus to vidíš trochu moc ze svého úhlu pohledu a komentuješ trochu moc moralistně. Jo, rozumím tomu, že máš zvnitřněný nějaký model manželství, považuješ ho za správný a kolem sebe vidíš, že lidi trpí víc než by museli (protože kdyby tu tvoji představu naplňovali, žilo by se jim líp) a nic proti tomu, je to legitimní ale zároveň ne jediný možný pohled.
Já to vidím trochu víc jako nějakou sociologickou/psychologickou dynamiku. Za posledních cca sto let se manželství dost radikálně proměnilo a především ztratilo hodně ze svých někdejších funkcí. Víceméně imho zůstaly jenom dvě: naplňování nějaké osobní touhy po štěstí a vytváření stabilního prostředí pro výchovu dětí. Přičemž to druhý je už taky docela oslabený, protože lidi prostě zjišťují, že i ten dopad rozvodu na děti se dá při dostatku dobré vůle docela minimalizovat. Takže prostě žijeme v době, kdy se instituce manželství silně proměňuje a hledá si svou novou úlohu, roli a pravidla.
Je to jenom anekdotická evidence, ale všechny případy rozvodů, který kolem sebe vidím, mají společnýho jmenovatele právě v tom pocitu nedostatečnýho naplnění toho prvního bodu. Pokud je to tak, že manželství už je de facto jenom to "upgradované chození" a tímpádem jsou na něj kladeny i obdobné nároky a očekávání, měl by vlastně manžel být takovej "superpartner" (a naopak). Tj. věci typu rozumí mi, máme společné koníčky, zasmějeme se spolu, můžu mu věřit, umí vydělat peníze, postará se o domácnost, umí to s dětma... Prostě strašně moc nároků z různých oblastí. Nerealisticky vysoké nároky, které protějšek může plnit několik let, ale zaručeně to někdy někde začne drhnout. A především je to postavené na citu/pocitu, což je strašně vrtkavá věc a dost těžko může přetrvat nezměněná několik desetiletí... A tohle je relativně dost novinka. Po dlouhá staletí byly sňatky předem domluvené, z rozumu nebo z nutnosti. Cit hrozně dlouho vůbec nehrál roli. Tmely byly jiné. To se (z konkrétních ekonomicko-sociálních příčin) změnilo a samotnej cit je prostě míň stabilní tmel, no.
Statistika důvodů rozvodů (drtivě převládající důvod "neslučitelnost povah") by tomu taky nasvědčovala, i když bych ji nepřeceňoval, hodně lidí tenhle důvod nejspíš uvede jenom čistě formálně. Ale vzhledem k tomu, že dvě třetiny žádostí o rozvod podávají ženy, viděl bych za tím fakt jako hlavní důvod prostě pocit, že ten "superpartner" zas tak super není, nedělá mě tak šťastnou jak jsem si představovala, takže budu v hledání pokračovat... Nutně bych to jako ty nenazýval "pýchou" apod., ale prostě změnou představy o roli manželství.
173 Odpovědí
44558 Zhlédnutí