Jedno z dogmat, které tu vesele rezonuje je, že každý věřící je hlupák, a víra je automaticky náboženské dogma. Což je nejenom nesmysl, ale navíc logickej bordel.
Už jsem do toho nechtěl vstupovat, protože to je jak házet perly na stěnu, ale musím, protože nic takového netvrdím ani nerezonuju.
Víra, tedy něčemu věřit, respektive mít nějakou vnitřní jistotu, že to že tady jsem má nějaký smysl, je podle mě základní lidská potřeba. Tuhle potřebu si asi téměř každý nějak potřebuje uspokojit. Tato "potřeba", pud, se u člověka vyvinul. Člověk s vědomím že jeho existence má nějaký (vyšší) smysl byl úspěšnější a snažil se víc, než ten co jenom přežíval.
Potud co je to víra a proč je tak mocná.
A náboženství. To je samo o sobě dogma. Protože v reálném světě nic jako bůh, tedy někdo kdo má o jakéhokoliv konkrétního tvora zájem a nějak mu "pomáhá" (ve smyslu nábožensko-reálném) neexistuje. není pro to žádný důvod. Můžeme polemizovat o bohu jako stvořiteli, tedy například někomu kdo stvořil vesmír, respektive tu realitu co v ní žijeme (klidně to může být simulace, že?) ale tam to asi tak končí.
Božstva obecně krásně zapadají a dají se naroubovat na tu niterní potřebu člověka něčemu věřit. A nějaký chytrý člověk vymyslel, že když lidem nakuká že existuje něco co nijak nedokážou vidět, že existuje "někdo" kdo se o ně "zajímá", lidi jsou víc v pohodě a dělají více ochotně co se jim řekne, protože to je důležité pro přežití člověka jako skupiny. Zrovna tak když někdo neví jak má žít, nabídl i návod jak se chovat k sobě, k ostatním. Pro skupinu bylo výhodné se podle těch zásad chovat, protože to zaručovalo větší šanci na přežití. Tohle funguje pořád stejně až do dnešních dnů, na náboženství a skupinovému vyznávání jsou založené a existují celé státy. Ale pořád je to tak že to náboženství řídí konkrétní lidé a využívají ho, aby pomocí víry ovládali celé komunity. Tohle se za ta tisíciletí docela dost vychytalo a vybrousilo k dokonalosti.
Tohle moderní a moderně-vědecky vzdělaný člověk ví. A k víře se uchyluje tehdy, když si není jistý sám sebou, chybí mu vůle něco dokončit, posunout, něco ho trápí a jeho víra v sebe sama, ve vědu a tak podobně, nefunguje. Samozřejmě ví, že nic jako bůh ho neslyší, ani mu de facto nijak nepomůže, ale lhaním sám sobě si dodá jistotu a sebevědomí, že to co dělá má nějaký smysl i v případě, že to nikdo jiný nedokáže pochopit nebo ocenit. Což pomáhá v těžkých chvílích života.
Nemoderní hlupák bude tvrdit že bůh existuje a basta.
Asi tak.
Zobrazit příspěvky
