Jinak lehky poznatek z praxe (zazil jsem cca 40 pohovoru, ze kterych jsem se 20-30x dostal do 2heho kola): kdyz prijdu na pohovor tak si vyberou tridu String nebo nejakou specialitu z kolekci nebo vyjimek a na tom me 30minut smazi jako rizek.
Celé to je špatně, kamaráda vzali jako Java programátora a to v ní ani neuměl.
Hledal práci a náhodou narazil na inzerát, kde hledali Java programátora.
Vzal životopis, do něj dopsal, že v Java umí dělat a jméno frameworku, který chtěli.
Pohovor si domluvil na následující týden a v tu chvíli si vzal do vzal si do pazoury knížku a splácal jednoduchou, ale docela graficky pěkně udělanou aplikačku.
Pak na pohovoru vytáhl noťas, vybalil to na ně a chvíli v tom klikali.
Řekl, že je volný za cca 48 dní a začal se jí teprve učit.
Jasně že byl volný okamžitě, ale nic neuměl, musel hrát o čas.
Kdyby na něj vybalili nějaké dotazy a zkoušeli ho smažit jako řízek, tak by shořel jako papírovej čert.
Nicméně protože jim ukázal kus toho, co vlastně chtěli, neměli důvod ho smažit.
Na pohovoru tam s ním bylo 10-20 lidí (někteří v tom jistě už dělat uměli), ale jen on jim ukázal přesně to, co chtěli.
Teď má práci už pět let a patří k nejlepším v týmu.
O čem to hovoří?
Řekl bych, že především o mimořádných schopnostech mého přítele.
Prostě si sedl, učil se přesně to, co chtěli a předvedl kus práce.
Šikovně si rozvrhl čas, aby všechno stihnul a nikdo nepřišel na to, že nic neumí dřív, než se to pořádně naučí.
"Ahoj zlato, jdi nakoupit, kup chleba a pokud budou mít rohlíky, vem jich deset!"
Blbec vezme deset chlebů.
Blbec řekne, že je volný hned, i když ví, že v tom pořádně neumí a nestihne se to naučit.
Inteligentní člověk koupí jeden chleba, deset rohlíků a nechá si dost času, aby se naučil to, co po něm budou chtít.