Pánové, já nejsem právník a ani odborník v oblasti licenčních záležitostí, ale nepřijde vám to postavené na hlavu? Úvaha, která se selským rozumem nabízí, je zřejmá - životnost SW zejména v dnešní době značně přesahuje životnost HW (Windows XP jsme alespoň u nás používali více než 10 let, a na nemalém počtu terminálů běží i teď), zatímco terminál s původním HW bych hledal už jen těžko.
Není také těžké si představit, že terminál utrpěl absolutní škodu (požár, krádež, ....). Tedy jako věc přestal existovat, ale jestli to chápu správně, tak SW licence (jedno zda je to něco jako "OEM" nebo jiná) není věc, tudíž ta společně s dokladem o nabytí zůstává. Tudíž mi nějak selský rozum nebere, proč bych ji nemohl znovu použít pro nový HW. Z hlediska prodejce SW se nic nemění, stále 1 PC = 1 SW, a to SW, který jsem legálně nabyl. Logicky vzato výrobce a dodavatel HW prostě musí nový stroj vyrobit, sestavit a fyzicky dodat, tudíž stejně logicky budou všechny tyto jeho vstupy (náklady) kompenzovány prodejní cenou. Ale dodavatel SW? Za co bych měl znovu platit? Dle mě je prostě nesmysl nakupovat SW jako nedělitelnou součást HW v případě, že ten SW snadno oddělitelný je.
Je jistě chyba nás spotřebitelů, že na takový "licenční systém" přistupujeme a naším spotřebitelským chováním dovolujeme dotyčným firmám, aby s ním uspěli, o tom se nepřu.... Lze to ale tolerovat u monopolního výrobce?
A překvapila mě ještě jedna věc, kterou jsem tu dnes četl poprvé - na základě čeho si může Microsoft (případně jiný dodavatel SW) nárokovat něco jakou fyzickou nebo administrativní kontrolu "licenční politiky" v sídle firmy? V byste pustili nějakého zaměstnance z řad kteréhokoliv vašeho dodavatele do vašeho účetnictví, případně dalších dokumentů? Nebo dokonce do serverovny? Není náhodou toto výhradní doménou jen a pouze příslušných státních úřadů nebo orgánů činných v trestním řízení?