Když jsem mu odpověděl, že jsem vše odevzdal včas a poslal jsem mu i screen toho, kdy jsem aplikaci poslal, tak školitel odpověděl, že ho to nezajímá. Argumentoval jsem mu tím, že tu aplikaci mám, dokonce mám i historii v gitu, že mu ji klidně ukážu, odpověď opět, že ho to nezajímá a že to nechce řešit.
Tyhle věci jsou obecně na technických oborech těžké, protože se tam kumuluje velké množství kokotů, tak komunikace je sem tam oříšek.
Řešil jsem něco podobného na střední, učitelé se předháněli v tom, kdo vyhodí víc studentů, nikoho na škole to nezajímalo, tak jsem poslal stížnost na ministerstvo školství a hle, najednou když přišla inspekce a vyšla úspěšnost absolventů 5% (nekecám, 1 z 20ti studentů ukončil studium během 4 let), tak to opravdu hodně lidí začlo zajímat.
Co jsem si prošel hodně firmami, tak se stávají různé věci, a je těžké u toho si zachovat chladnou hlavu. Viděl jsem ledascos, ale takový standard je, že tě někam přijmou, nikdo se ti nevěnuje, firma vůbec nemá plán náboru, naopak ti všichni hází klacky pod nohy a politikaří, a po 3 měsících tě vyhodí.
Občas si čtu zaměstnanecké rady někde na iDnesu apod., a ty psychologové tam jsou totálně mimo bez zkušeností. To co bych za léta praxe shrnul jako nejdůlěžitější:
- neřešit ostatní, ať dělají co dělají, snažit se jejich vliv odpojit a udělat to tak, že ať udělají co udělají, je to jejich problém, ne můj
- primárně řešit sebe, když najdu složité lidi ke komunikaci, ujasnit si přesně strategii, vše dokumentovat a určit si přesně moje hranice
- když nastane problém, vždy je možnost řešení, každý má svého šéfa nakonec. Je dobré si ovšem uvědomit, že i šéf tvého šéfa má své zájmy, a to není tvůj blahobyt, ale jeho pohoda, klid a hodně peněz.
- spíš než hrát to na to, že já jsem "dobrý" to hrát na osobní zájmy ostatních
- odstraňovat z komunikace emoce, hodně lidí se snaží vše vyřešit během jednoho rozhovoru, je lepší tu komunikaci natáhnout do víc rozhovorů a dlouhodobě na věci tlačit, typicky nesnažit se vyřešit vše hned.
Řekl bych, že po 20 letech v IT je moje schopnost komunikace ten hlavní artikl, který zaměstnavatelům nabízím, takovou tu sebejistotu, že nezáleží na tom, koho mám za šéfa, koho za kolegu, jak firma jedná, že vše je jedno, že já mám pevné hranice, jistou sebejistotu a dokážu ty problémy vyřešit.
Ale tyhle věci jdou hodně se zkušenostma v životě. Jak si spousta firem myslí, že lidi 40+ jsou v IT přebyteční, tak ještě neviděli firmu, kterou zlikvidoval jeden člověk, protože tam byly lidi kolem 20 let, a ty opravdu dokáže jeden psychopat rozložit celý tým ne-li firmu. U starších a hlavně zkušenějších lidí zpravidla dojde k extrakci jednoho kokota poměrně rychle, i když je to třeba šéf, ten tým je pak značně stabilnější.
114 Odpovědí
40811 Zhlédnutí