Je to jenom anekdotická evidence, ale všechny případy rozvodů, který kolem sebe vidím, mají společnýho jmenovatele právě v tom pocitu nedostatečnýho naplnění toho prvního bodu. Pokud je to tak, že manželství už je de facto jenom to "upgradované chození" a tímpádem jsou na něj kladeny i obdobné nároky a očekávání, měl by vlastně manžel být takovej "superpartner" (a naopak). Tj. věci typu rozumí mi, máme společné koníčky, zasmějeme se spolu, můžu mu věřit, umí vydělat peníze, postará se o domácnost, umí to s dětma... Prostě strašně moc nároků z různých oblastí. Nerealisticky vysoké nároky, které protějšek může plnit několik let, ale zaručeně to někdy někde začne drhnout. A především je to postavené na citu/pocitu, což je strašně vrtkavá věc a dost těžko může přetrvat nezměněná několik desetiletí... A tohle je relativně dost novinka. Po dlouhá staletí byly sňatky předem domluvené, z rozumu nebo z nutnosti. Cit hrozně dlouho vůbec nehrál roli. Tmely byly jiné. To se (z konkrétních ekonomicko-sociálních příčin) změnilo a samotnej cit je prostě míň stabilní tmel, no.
Víš co, většina lidí vztahů není schopná a nikdo nikdy je to také neučil. To není jenom manželství, ale i pracovní vztahy apod.
Vidím to, jak lidi uvažují "víš co jsem pro firmu/tebe udělal". Lidi vůbec nechápou, že vztah je o kontinuálních investicích, většina lidí když naskočí do nějakého vztahu, tak do něj ohromně investuje, ale pak to totálně pustí na autopilota, nechá to vyhnít, a nakonec vztah ukončí.
Vztahy mezi páry jsou dnes často o tom, že každý z partnerů z toho tahá něco pro sebe, ale nedokáže investovat do toho druhého.
Nejhorší je, že často vznikají takové nepsané domluvy ve vztazích, které méně zkušení lidé nedokáží vynést na světlo. Například člověk je ve firmě, a protože už má vše na háku, tak tam je i přes to, že firma ho už adekvátně neplatí a ten vztah je postavený na logice "já už to mám na háku, a trošku na to kašlu, tak akceptuji to, že mě neplatí zas tak konkurenčně". A málokdo je schopný toto vynést na světlo (chce to jisté zkušenosti a profesionalitu) a na férovku říci třeba svému šéfovi, že nebudou mít vztah kdy on předstírá že pracuje a šéf předstírá, že ho platí.
Hodně lidí ve vztazích říká "víš co já jsem pro tebe udělal", ale jsou totálně mimo tím, že nechápou tu logiku toho, že tady nejde o nějakou minulost, ale o současnost "co já pro tebe dělám".
To je stejné jako většina lidí si před jméno píše "ing" i když jim je padesát, a je úplně šumák co udělali před 30 lety, myslí sí že jsou kdo ví co, ale to umění je ta konzistence, vzdělávat se stále. Člověk co se 30 let vzdělává překoná kdejakýho inženýra 50x.
Vztahy jsou prostě o konzistenci, konzistentně investovat do vztahů, základní ta logika, že nechceš nic zadarmo. A nikdy se nenechat vést, ale v tom má 99% lidí problém, protože zpohodlní, a pak je to vždy otázka času, kdy to přestane fungovat. 100x radši budu chodit s holkou, co bude chápat to, že se musí snažit o to, abych já byl spokojený, a že se o to musí snažit dlouhodobě, než s holkou, co tohle nechápe, protože je mi jasné, že se mi okouká a je to setsakra drahá investice, která vydrží pár let.
173 Odpovědí
42628 Zhlédnutí