Úplně nesouhlasím, technologické a materiální embarga zapříčinila podle mě zaostávání východního bloku. Zejména přístup k nejnovějším technologiím - polovodiče a mikročipy.
Ten vývoj lze dohnat, zejména když máte prakticky neomezené možnosti těžit přírodu a ovládat masy lidí. Východ ale selhal, protože pracovníky nedokázal namotivovat. S pomyslným bičem v ruce lze přinutit dělníka pracovat, a když mu k tomu naaranžujete nástěnku v šatně, tak i s pocitem radosti (minimálně pro noviny). Vědci byli, a byli špičkoví. Realizace vázla, vše se dodávalo pozdě, protože nebylo jak vymáhat odpovědnost. Podnik, když nedodal, tak se vyměnil ředitel a stejně se neprodukovalo dál. Když šlo urychlit výrobu, nedal se schválit žádný stroj, žádná investice.
Známý je případ v Černobylu, kde na stavbě neměli cement a ještě se o něj dělili s výstavbou města. Když byl cement, nebyl štěrk o požadované zrnitosti. To jsou absurdity nepředstavitelného rozměru, co se tenkrát dělo. Když si reaktor odfoukl přetlak, tak najednou byla vidět síla režimu. Stroje, lidi, materiál - nic nebyl problém během pár dní.
Co se výrobních technologií týče konkurenceschopní jsme v rámci možností byli - zpracovatelský, chemický průmysl, těžký průmysl, letectví, jaderný.
To je hodně diskutabilní. Průmysl fungoval, ale ve většině oborů byl se západem srovnatelný jen po přihlédnutí k nízké ceně. Nízká cena zase byla důsledkem zbídačování vlastního národa a bezohlednosti k přírodě (všechno bylo všech a nikoho).
Jaderná energetika byla výborná, konstrukce VVER reaktorů je povedená. Chybí však dokumentace, spousta know how vznikala živelně. Víme že to funguje, známe principy na jakých to funguje. Nevíme nic o tom, jak k jednotlivým řešením došli, jaké problémy řešili (aby se jim dalo během provozu vyhnout). Na této slabině (společně s doktrínou utajování všeho, včetně toho, jaký je dnes den v týdnu) vyletěl Černobyl. Slabina byla známá už z konstrukce, ověřená z provozu v Leningradu, a přesto to nijak nepomohlo předejít zničení černobylského RBMK.
V českému průmyslu se částečně dařilo i objektivně. Například turbíny jsme uměli vyrábět skvěle. Samotná výroba je know how, ale daleko cennější je dovednost spojit to i s návrhem a projektem. Našlo by se víc oborů - a mimochodem, většina z nich přežila i po revoluci. Vychcípaly obory, které byly dobré jen v rámci RVHP, nebo které neměly žádnou přidanou hodnotu - pouze uměly šikovně vyrobit to, co jiný vymyslel.
Západ rozvíjel výpočetní a řídící systémy od šedesátých let, u nás jsme se k nim dostali téměř o dvacet let později.
Dnes může mikročip navrhnout v podstatě každý, tehdy nebyly žádné informace jak se to dělá, ani jak se to vlastně vyrábí a de facto ani k čemu to je - jak se to používá.
To taky hodně souvisí s přístupem k lidem. Východní blok měl pocit, že technologie nahradí hrubou silou. Co v USA počítal drahý stroj, v SSSR spočítala armáda levných pracovníků. Ani nebyla velká potřeba tolik počítat v běžné výrobě. Zatímco západ pečlivě kalkuloval, kde se mu vyplatí pracovník a kde stroj, východ měl jasno: máme lidi.
Zatímco západ pečlivě kalkuloval každou libru nákladu vesmírné lodi, co dokáže spočítat stroj vs. kolik váží, tak Sovětský svaz vše ukoval s 50% rezervou a prostě přidal silnější motor a větší nádrž. Z počátku to stačilo.
Já uznávám, že se to nedá zjednodušovat na tři teze, ale celkově to byl důsledek špatné strategie a neschopnosti ji změnit, i když už bylo jasné, že je to potřeba. Dávat to za vinu tomu, že se tranzistor vynalezl v USA a že SSSR byl odříznutý od technologie je taky hodně velké zjednodušení.
173 Odpovědí
107892 Zhlédnutí