Říká se že člověku přijde "přirozená" taková velikost sídla ve kterém dospíval…
Když se řekne Praha, tak si každý představí Václavák, Staromák, Hrad nebo sídliště Stodůlky, bordel, smrad, mraky ignorantských turistů nebo ruskojazyčných a rusko-kulturních obyvatel… jenomže Praha je ve skutečnosti mnohem rozmanitější - vznikla postupným pohlcováním vesnic a maloměst, a jednotlivé čtvrti mají pořád různý charakter. Předpokládám že bydlíš na koleji? Kolik Prahy znáš?
Já osobně jsem do Prahy přišel z jednoho z větších krajských měst na vysokou, a pak tam na různých místech desítky let bydlel - na starším sídlišti, ve vilové čtvrti, v okrajovém vlastně samostatném městečku. Teď bydlím v malém městě za Prahou ve druhém vnějším pásmu PID. Všechny ty poslední tři štace bylo v podstatě "maloměsto", odkud se jezdilo "do Prahy" (až ta poslední i formálně). Zjišťuju že maloměsto není úplně můj šálek kávy, a asi časem vrátím odkud jsem přišel.
Kdybych byl ve tvé situaci (ale já nejsem ty a priority můžou být jiné), vypadnul bych do ciziny, čím mladší, tím dál. Bál bych se, ale právě proto bych se překonal… později už k tomu pravděpodobně praktickou příležitost mít nebudeš. Trochu bych spořil, ale hlavně poznával.
"ale práce je tu taky, a myslím, že kdyby se člověk upíchl, je to takové jistější a klidnější, vzhledem k tomu, že zkušeného člověka tu nemá kdo nahradit." - tohle je falešná jistota, rozumím tomu, ale je to nejjednodušší cesta aby ti by bylo ve 35 mentálně 55, a až ta jedna skvělá firma ve které se pevně usadíš najednou za 10 let nebude zjistíš že tvé zkušenosti jsou zčásti iluzorní dané tím že jsi jediný co to v okolí dělá a nikdo mu do toho nemluví, a zčásti zbytečné, protože svět už je celkově jinde.