Ale objektivně nebudou v Brně..... Takže jejich potřeba objektivně naplněna nebyla,
Jsou dvě možnosti. Buďto to, že nejsou v Brně, nikdy nezjistí. Pak jejich potřeba naplněna prostě byla. Viz definice potřeby. Prostě už ten nedostatek "nebýt" v Brně necítí, i když tam nejsou. Anebo to zjistí. A pak se jim potřeba vrátí, tedy nebyla ve skutečnosti naplněna ani tím, co nazýváš subjektivně.
Problém je tady totiž v tom, že předpokládáš nějakou "objektivní potřebu". Ale nic takového prostě není, přečti si znovu linkovanou definici potřeby - ta je vždy subjektivní a proto je subjektivní i její plnění. To, o čem asi mluvíš, totiž evidentně
není potřeba. Protože si prostě použil špatný pojem, smiř se s tim.
A těžko říci (vzhledem k tomu, kolik nelogičností ve Tvých vyjádřeních je), o čem opravdu mluvíš. Asi o deklarovaných požadacích zákazníka? Nebo i o těch nedeklarovaných (tedy vlastně o očekávání, kterýžto pojem používáš jinde)? Fakt nevím. Ale protože Tvá teorie má podstatně principiálnější vady, než jen špatně použitý pojem (viz níž), tak myslím není třeba hledat ten pojem, který máš ve skutečnosti na mysli.
pak přijdete vy s panem Šilhavým a začnete vykládat, jaký je číšník podvodník, jak mohl nabízet šopský salát, vždyť to přece není žádný oběd.
Ufff - vždyť tendle případ (kromě toho, že je trochu nesmyslnej, viz dál) jen dál vyvrací Tvojí nesmyslnou tezi, že nabízené služby nějak definuje zákazník.
- Jídelní lístek v té restauraci existoval dávno předtím než tam přišel první zákazník. Tedy seznam služeb nabízených tou hospodou není definovan zákazníkem. To, co ta hospoda nabízí zákazník nedefinuje, ten si jen vybírá z nabízených, z předem definovaných, služeb.
- Zákazník řekl, že chce oběd. Pokud jak tvrdíš šopský salát není oběd, tak evidentně nabídku nedefinuje zákazník - jinak by to přeci (tím, že si to dal k obědu), oběd byl. Anebo tvrdíš, že pro jednoho zákazníka ten šopský salát je oběd, zatímco pro druhého ne - takže podle toho, kdo přijde do hospody, to hospoda má přendavat na jídelním lístku sem a tam? A když přijde někdo, pro kterého je šopský salát operním představením, tak může ta hospoda inzerovat, že nabízí operní představení?
- Nevidím nic špatného na tom, pokud mi někdo nabídne služby nad rámec toho, na co se ptám, pokud při tom nelže. Číšník neříkal, že šopský salát je hlavní jídlo, prostě nabídl i služby, na které se zákazník nezeptal. Právě i to dokazuje, že nabízené služby nedefinuje zákazník, ale ten, kdo služby nabízí.
- Nicméně právě proto, že z toho vyjádření by mohl někdo odvozovat, že daný čišník považuje šopák za hlavní jídlo (a tím zmást zákazníka), dobrý číšník by nikdy neuvedl šopák v seznamu mezi gulášem a smažákem. Tebou uvedené vyjádření je neprofesionální a číšník by ho neměl použít při inzerci služeb. To, že Ti taková nabídka služeb připadá normální je právě ten Tvůj problém - přijde Ti zcela v pořádku, když někdo inzeruje služby tak, že zákazník může být zmaten. Podle nás je taková praktika prostě špatně. Já bych měl číšníka, kterého se zeptám na oběd, a on mi nabídne šopák, za neprofesionálního troubu.
- Normální by bylo, kdyby řekl, např.: "nebo, kdybyste si přál něco lehčího, tak tu máme šopský salát", popř. (v nižší cenové): "nebo salátek, třeba šopák?" čímž by dal najevo, že šopský salát je jídlo jiné povahy, než ostatní nabízená, a tím vybočuje z deklarovaných požadavků zákazníka.
Takže očekávání, jaká od služby má, stále definuje zákazník
Ano, na zákazníkovi závisí,
jaká očekávání, jaká od služby má. (Tedy v určitém slova smyslu to definuje).
Ovšem to jaksi neznamená, že nějak "definuje"
služby samotné. Matláš dva různé pojmy dohromady: očekávání a nabízená služba jsou dva zcela různé pojmy. Poskytovatel nabízí nějaké služby, to je množina entit {A}. Zákazník něco chce, to je množina požadavků {B}.Pokud existuje a \in {A}, které splňuje všechna b \in {B}, tak se dohodnou hned. Jinak buďto zákazník upraví {B}, nebo poskytovatel nabídne další službu, tedy rozšíří {A} - anebo nedojde k obchodu.
Na zákazníkovi závisí
pouze {B}, nikoli {A},
pouze očekávání/požadavky/nevímco, nikoli služba samotná. {A} je "definováno" bez jakékoli vazby ke konkrétnímu zákazníkovi a závisí čistě na tom, jaké služby je poskytovatel ochoten poskytnout. Na ničem jiném.
Přitom my se bavíme o tom, jak má ISP popisovat
nabízené služby. Tedy se celou dobu bavíme o {A}. Nikoli o {B}, které do toho pořád motáš.
Navíc očekávání je opět špatný pojem,
očekávání totiž se splněním samotné služby zas tak nesouvisí. Když si objednáš v hospodě řízek, a
očekáváš, že k tomu dostaneš okurku, která není v jídelním lístku, tak je to prostě Tvůj problém. Služba
řízek totiž
není definovaná Tvým očekáváním. Je definovaná tím, co je v jídelním lístku (opět: a tedy je zcela nezávislá na Tobě). A pokud tam okurka není, tak smolík, hospoda splnila to, co deklarovala že splní, je v právu. Naopak pokud tam okurka je a ty ji nečekáš, tak se stejně restaurace dopustila podvodu, pokud Ti ji nepřinesla (pokud jste se explicitně na tom nedohodli).Což je další důkaz toho, že
očekávání zákazníka službu prostě nedefinují a už vůbec nemají co dělat s tím, zdali je služba splněna.
Navíc to pořád celé překrucujete.
Nepřekrucuji, jen prostě Ti naprosto nedocházejí důsledky toho, co tvrdíš.
Pokud tvrdíš, že definice služby jakkoli závisí na zákazníkovi, pak prostě se její definice mění podle toho, jakého zákazníka do té definice dosadíš. A tedy bez toho zákazníka není dobře definovaná. A protože ISP nabízí služby, aniž by věděla komu a ta nabídka má být dobře definovaná,
nabídka ISP - a tedy i definice služeb v té nabídce - prostě nemůže záviset na zákazníkovi. To je principiální problém Tvé teorie, který nejde opravit, ani kdybys opravil všechny chybně používané pojmy. A není to nic složitého, takže fakt nechápu, že něco takového seš schopen i po upozornění hájit.
243 Odpovědí
68094 Zhlédnutí