Fakturace do zahraničí (Kanada) jako OSVČ

[neregistrovany]

Jenže tahle představa není. Ani uvnitř jednoho státu, natož na úrovni EU.

Uvnitr naseho statu ta predstava neni, protoze by musela vychazet z hodnotoveho diskursu ktery tu na nejvyssi urovni (logicky - populistu zadny diskurz nezajima) zcela chybi. Srovnejte treba s Nemeckem v jehoz cele stoji dcera protestantskeho kneze.

Na urovni EU je zase problem s nedotazenou integraci, takze azylova politika je stale kompetence statu, oproti tomu Schengen je celo-EU vec, coz navzajem nedava smysl.

[Reklama]

[neregistrovany]

Nalejme si čistého vína.

*Nemáme vůbec žádnou vizi do budoucna - ani jako jednotlivci a ani jako národ.

*Nemáme ani žádnou fungující tradici, na kterou bychom mohli snadno navázat.

*Nepředáváme žádný odkaz, nemáme lídry.

Nechceme, aby na nás byly kladeny nároky, a tak demolujeme hodnoty a ideály, shazujeme hrdiny, nedáváme si cíle. Stojíme za houby a nechceme, aby nám to bylo připomínáno. Tím pádem nevíme, co dělat, a tak pouze reagujeme na aktuální vjemy.
Řešíme jen ty problémy, které mají jednoduchá a rychlá řešení. Jako bychom zametali podlahu v hořícím baráku.

Ukazujeme prstem, vyhýbáme se odpovědnosti, snadno se urážíme. Upřímnost, čest, důvěra, dobrosrdečnost a odvaha se vytrácí. Už jsme si na to tak zvykli, že nám to ani nepřipadá. Navzájem se nerespektujeme, nepodporujeme a nikomu nic nepřejeme, aby náhodou nebyl lepší než my.

Štěpíme se do skupin. Nezáleží, jaké máte myšlenky a argumenty - záleží, do jaké patříte skupiny, protože vyhodnotit něčí skupinovou příslušnost je rychlejší než přemýšlet nad jeho argumenty a muset se měnit. Vaše skupina vás přece nebude soudit.

Jsme arogantní, sobečtí, nevděční, líní a impulzivní. Jsme zmatení, vystrašení a snadno manipulovatelní.

Neumíme se obětovat ani pro ostatní lidi, ani pro svoji budoucnost. Nešetříme, zato hodně plýtváme.

Dnes, v době největších možnosti, děláme úplné minimum. Plýtváme svými potenciály jako nikdy v historii lidstva.

Neznáme lásku k vlasti, leda nacionalismus. Nezajímáme se o historii. Nezáleží nám na svém zdraví, nezáleží nám na vzdělání (doktorům a učitelům navíc platíme ubohou almužnu). Máme extrémní počet exekucí a rozvodů.

Jsme ostuda.

Tohle platí obecně, pro staré i mladé, vzdělané i méně vzdělané, bohaté i chudé, liberály i konzervativce, pražáky i vesničany.

Čest výjimkám. Já jí taky nejsem.

Málokdo o tomhle přemýšlí a málo se tím veřejně zabývá. A zaplatíme za to.

(Mimochodem, nemůžeme vinit politiky. Jednak jsme si je sami zvolili, dále proto, že tohle je ta těžší cesta a politici si, stejně jako většina z nás, vyberou tu snazší. A tohle se na školách pro politiky stejně neučí.)

Dejme se dohromady.

Pozor na radikální a snadná řešení.

[Mirek Prýmek]

Já to pochopil, ale i tato nespravedlnost je systémová a svým způsobem přirozená. Kdo se s tím nesmíří, bude zbytečně trpět.

Za prvé nejde o nějakou "absolutní míru nespravedlnosti", ale o vnímanou míru (ne)spravedlnosti a (ne)legitimity.

Za druhé je to míra, ne binární veličina. V různých zemích je různá. Takže s X můžu být smířen, ale 1.3*X mě už může nebetyčně srát a tím i paralyzovat.

Za třetí, je to sociologicky relativně dobře měřitelná věc. Viz např. https://www.jstor.org/stable/20445036?seq=1

Scandinavian countries along with Canada continue to top the list as the most legitimate states, while Central and Eastern European postcommunist states continue to make up a large part of the world’s least legitimate states.

http://www.web.pdx.edu/~gilleyb/StateLegitimacyUpdate52.pdf

Všimni si, že to pořadí (str. 696) už ani okometricky moc nekoreluje s levicí/pravicí (Skandinávie vs. Austrálie), rozvinutostí (Ghana vs. Francie) a dokonce ani demokratičností (Německo vs. Čína). Má to prostě hlubší důvody, které se nedají jenom tak spláchnout zavedením nějaké konkrétní "technicistní" politiky...

[Mirek Prýmek]

Jenže tahle představa není. Ani uvnitř jednoho státu, natož na úrovni EU.

Uvnitr naseho statu ta predstava neni, protoze by musela vychazet z hodnotoveho diskursu ktery tu na nejvyssi urovni (logicky - populistu zadny diskurz nezajima) zcela chybi. Srovnejte treba s Nemeckem v jehoz cele stoji dcera protestantskeho kneze.

Jo. Už dřív jsem měl nutkání v tomhle tématu citovat známé Baťovo "To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu." Zní to jako klišé, ale není.

[Miroslav Šilhavý]

Jenže tahle představa není. Ani uvnitř jednoho státu, natož na úrovni EU.

Uvnitr naseho statu ta predstava neni, protoze by musela vychazet z hodnotoveho diskursu ktery tu na nejvyssi urovni (logicky - populistu zadny diskurz nezajima) zcela chybi. Srovnejte treba s Nemeckem v jehoz cele stoji dcera protestantskeho kneze.

Jo. Už dřív jsem měl nutkání v tomhle tématu citovat známé Baťovo "To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu." Zní to jako klišé, ale není.

Z toho zná historie jen dvě vyústění: a) opravdovou krizi, bídu, válku, b) (z počátku) osvíceného vůdce.

Ani jedno mě neláká.

[Reklama]

[Idris]

Někdo třeba vystuduje VŠ a pak jde do zahraničí, načež soused Franta začne vykřikovat, co si to dovoluje pracovat jinde, když on mu ze svých daní zaplatil studium. Franta je přitom mírně dementní absolvent ZŠ, co na daních vzhledem k minimálnímu příjmu a černotě nikdy nezaplatil ani korunu, pokud se tedy nepočítá DPH z patnácti piv denně ve špelunce, kde přes pivní DPH jeho stejně retardovaní kamarádi “financují studium” jiným. Tyhle lidi jde prostě jen ignorovat.

Tohle jste otevřel hodně komplexní téma, kde najdu několik řezů.

• Franta z pohledu jednotlivce odvedl na dani méně peněz i se méně zaslouží o HDP. Na druhou stranu, výběr daní státu stojí víc na milionech Frantů, než na vysokoškolákovi.
• Franta by HDP netvrořil, kdybychom ty vysokoškoláky neměli.
• Pokud v nějakém oboru dochází k významnému odchodu do zahraničí, tak opravdu ti vysokoškoláci chybějí.

Osobně znám ne úplně málo vysokoškoláků, kteří na školu chodili jen kvůli očekávání okolí, nebo kvůli slevám na dani (a kvůli alimentům), nebo (dřív) kvůli odkladu vojny. Uvědomuji si také, že ze škol vyjdou i špičkoví vědci, kteří se uplatní v globálním světě a jejich přínos se k nám vrátí touto cestou. Významný odchod lékařů, nebo i studenti oborů, o něž není zájem a jen doplňují tituly před jméno - to všechno jsou jevy, které úplně žádoucí nejsou.

Myslím si, že by na vzdělání mohla existovat forma podmíněné spoluúčasti. Nebylo by administrativně tak těžké, aby vysokoškolák školné splácel, nebo doložil, že se věnuje oboru v ČR. Mohou být i státní pobídky - např. pro lékaře v nemocnicích, kdy bude stát za vysokoškoláka umořovat školné zrychleně. Stačí, aby bylo dopředu známé školné a výhody by nebyly garantované, ale vypisovaly se podle aktuální situace. Kdo nesplní, může splácet primárně ztrátou slevy na poplatníka, sekundárně snížením základu pro výpočet důchodu. Jedině tak začnou studenti přemýšlet nad volbou oboru i nad tím, jestli se mu chtějí věnovat a kde.

Tyto otázky lze dobře rozhodovat i v referendu.

Jistě, je komplexní, já chtěl jen vypíchnout tu zkratkovitost.

[Idris]

Co dál s nimi, když nevíme kam je deportovat nebo když to není s danou zemí realizovatelné? Na tohle nejen neslyším odpovědi, ale hlavně ani neslyším, že by se o tom vedla veřejná diskuse.

To je další téma na hodiny a hodiny diskusí

Imho hlavně záleží na tom, že musí být představa, jak k tomu chci přistupovat. Musím vědět, jestli chci imigranty přijímat a ekonomicky z nich těžit (jako to dělávaly USA), chci si pečlivě vybírat jenom ty, ze kterých se dá těžit (Kanada?), chci lidem v nouzi poskytnout pouze nutnou pomoc (tj. například nějaká ubytovna na hranicích, ve které můžou přežít, ale nemůžou se pohybovat po území státu, natož dostat občanství), nebo je chci především odradit od nebezpečného plutí po moři (takže pevně zavřu hranice a dám jim jasně vědět, že kdokoli, kdo připluje na člunu po moři nikdy nedostane možnost na území státu vstoupit).

Jenže tahle představa není. Ani uvnitř jednoho státu, natož na úrovni EU. Takže se dělá zmateně všechnomožný a celý dohromady to vůbec nedává smysl (se mi zdá).

Hlavně to nikdo moc řešit nechce, všechna rozhodnutí jsou ve vleku událostí.

[Mirek Prýmek]

Z toho zná historie jen dvě vyústění: a) opravdovou krizi, bídu, válku, b) (z počátku) osvíceného vůdce.

Ani jedno mě neláká.

To si nemyslím. Třeba právě to Švédsko je důkazem, že to jde i jinak, když se chce. Ne moc vyspělá země se prostě semkla, kolektivně rozhodla vykročit určitým směrem a suprově se vyšvihla. Bez zásadního vlivu války, ve které byli neutrální. U nich v tom dost hrály roli odbory, ale to je celkem jedno, tím vehiklem může být cokoli. Akorát se obávám, že my nic takového sjednocujícího nemáme a ani v dohledné době mít nebudeme. Žijeme si dobře z velké části jenom proto, že máme bohaté sousedy, kterým padají drobky ze stolu... (srovnej s Estonskem, které nic takového nemá, takže si muselo narozdíl od nás opravdu máknout)

Jestli znám nějakého (skoro)politika, který tímhle směrem asi uvažuje, je to Martin Jaroš. Nikoho jinýho jsem si zatím nevšimnul, všichni se jenom utápí v pěně dní...

[Idris]

Tohle je (věcně) nesmysl. Složená daňová kvóta je kolem 36%. Tolik Franta plus minus zaplatil ze všeho, co vydělal. Černota nečernota, minimálně DPH platí ze všeho

Však píšu, že platí DPH, stejně jako jsem psal, že neplatí žádnou daň z příjmu, to jsou dvě naprosto odlišné daně, víme?

[Miroslav Šilhavý]

Třeba právě to Švédsko je důkazem, že to jde i jinak, když se chce.

Švédsko je nesmírně bohaté díky přírodě. Nízká hustota zalidnění. Mimo tranzitní trasy. Co si upečou, to si snědí. My, chtě nechtě, jsme ve vleku silných vnějších vlivů.

[Idris]

Tak, toto konundrum nemá jednoduché řešení a rozhodně bych politikům nevyčítal jejich rozhodnutí, ať jsou jakákoliv (v rámci zákona a dobrých mravů).

Vyčítám politikům, že se diskusi o těchto otázkách vyhýbají. "Marketingoví" poradci jim za poslední dvě dekády nalili do hlav, že je potřeba "komunikovat" jednoduchá témata. Ani ten Franta ze čtvrté cenové není v průměru zas až tak omezený, aby nepochopil šíři složitosti témat a začal si na to tvořit vlastní názory.

Tím bych si nebyl tak jistý. I když je fakt, že v některých zemích mě obecná vzdělanost nejnižších vrstev příjemně překvapila. Ovšem v jiných naopak šokovala (svou absencí).

[Idris]

Nalejme si čistého vína.

*Nemáme vůbec žádnou vizi do budoucna - ani jako jednotlivci a ani jako národ.

*Nemáme ani žádnou fungující tradici, na kterou bychom mohli snadno navázat.

*Nepředáváme žádný odkaz, nemáme lídry.

Nechceme, aby na nás byly kladeny nároky, a tak demolujeme hodnoty a ideály, shazujeme hrdiny, nedáváme si cíle. Stojíme za houby a nechceme, aby nám to bylo připomínáno. Tím pádem nevíme, co dělat, a tak pouze reagujeme na aktuální vjemy.
Řešíme jen ty problémy, které mají jednoduchá a rychlá řešení. Jako bychom zametali podlahu v hořícím baráku.

Ukazujeme prstem, vyhýbáme se odpovědnosti, snadno se urážíme. Upřímnost, čest, důvěra, dobrosrdečnost a odvaha se vytrácí. Už jsme si na to tak zvykli, že nám to ani nepřipadá. Navzájem se nerespektujeme, nepodporujeme a nikomu nic nepřejeme, aby náhodou nebyl lepší než my.

Štěpíme se do skupin. Nezáleží, jaké máte myšlenky a argumenty - záleží, do jaké patříte skupiny, protože vyhodnotit něčí skupinovou příslušnost je rychlejší než přemýšlet nad jeho argumenty a muset se měnit. Vaše skupina vás přece nebude soudit.

Jsme arogantní, sobečtí, nevděční, líní a impulzivní. Jsme zmatení, vystrašení a snadno manipulovatelní.

Neumíme se obětovat ani pro ostatní lidi, ani pro svoji budoucnost. Nešetříme, zato hodně plýtváme.

Dnes, v době největších možnosti, děláme úplné minimum. Plýtváme svými potenciály jako nikdy v historii lidstva.

Neznáme lásku k vlasti, leda nacionalismus. Nezajímáme se o historii. Nezáleží nám na svém zdraví, nezáleží nám na vzdělání (doktorům a učitelům navíc platíme ubohou almužnu). Máme extrémní počet exekucí a rozvodů.

Jsme ostuda.

Tohle platí obecně, pro staré i mladé, vzdělané i méně vzdělané, bohaté i chudé, liberály i konzervativce, pražáky i vesničany.

Čest výjimkám. Já jí taky nejsem.

Málokdo o tomhle přemýšlí a málo se tím veřejně zabývá. A zaplatíme za to.

(Mimochodem, nemůžeme vinit politiky. Jednak jsme si je sami zvolili, dále proto, že tohle je ta těžší cesta a politici si, stejně jako většina z nás, vyberou tu snazší. A tohle se na školách pro politiky stejně neučí.)

Dejme se dohromady.

Pozor na radikální a snadná řešení.

Howgh

[Idris]

Jenže tahle představa není. Ani uvnitř jednoho státu, natož na úrovni EU.

Uvnitr naseho statu ta predstava neni, protoze by musela vychazet z hodnotoveho diskursu ktery tu na nejvyssi urovni (logicky - populistu zadny diskurz nezajima) zcela chybi. Srovnejte treba s Nemeckem v jehoz cele stoji dcera protestantskeho kneze.

Jo. Už dřív jsem měl nutkání v tomhle tématu citovat známé Baťovo "To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu." Zní to jako klišé, ale není.

Po komunismu je to ještě mnohem horší.

[listoper]

Možná proto Češi tak nenávidí uprchlíky, vůbec nechápou, v čem žili (nemluvě o válkách).

Nenávist k uprchlíkům je u nás velmi zajímavá. Zejména protože jsme tu nikdy žádného neviděli, maximálně en route do Německa. A tak spíš Češi hodnotí, co by Němci měli dělat. Úsměvné, zejména když si domyslíme, že část bohatství Německa závisí na levné pracovní síle (i té z Česka).

Nicméně je naprosto legitimní mluvit o tom, kde je hranice pro přijímání uprchlíků, jestli a jak odlišovat utiskované od ekonomických migrantů. Málokdo si však klade otázku, jak by to mohlo fungovat v praxi - když u pobřeží nebo ve vnitrozemí najdete skupinu cizinců, máte první problém vůbec zjistit, jakým jazykem se s nimi domluvit. O tom pravdivě zjistit, odkud pocházejí, neřku-li ztotožnit je, se úřadům ani nesní. Co dál s nimi, když nevíme kam je deportovat nebo když to není s danou zemí realizovatelné? Na tohle nejen neslyším odpovědi, ale hlavně ani neslyším, že by se o tom vedla veřejná diskuse.

A tak tu máme prostředí, kde každý musí být onálepkován za vítače nebo nacionalistu.

Okrajově se vede diskuse o tom, že by se mělo imigraci předcházet. Jenže "osvětou" to nejde. Těžko navoněný, vypasený Evropan vysvětlí Afričanovi, že zde nebude šťastný. On zde nebude šťastný podle našich měřítek, ale bude vždy šťastnější, než doma. Dokonce i kdyby nedostal ani Euro podpory. Jsme rázem zpět u toho, že peníze nevydáváme pro ně, ale pro sebe, protože je to levnější cesta než řešit důsledky.

Jedinou efektivní cestou by bylo pomáhat tamním zemím ke stabilitě a bohatství. Jenže ani to nefunguje. Když západní svět někam vtrhne (ať už s armádou, nebo bez ní), je za okupanty. Když nevtrhne, je za netečný k problémům. Zákony ekonomiky velí nakupovat co nejefektivněji, takže ani toutou cestou se nedá situace napravit, nehledě na to, že zápaďan by nelibě nesl, kdyby jeho spotřební život měl stát cenu ekvivalentu jeho práce.

U tech uprchliku je potreba zkoumat nejen co jeho prichod zpusobi tady, ale co jeho odchod zpusobi v miste rodiste.

[Mirek Prýmek]

Švédsko je nesmírně bohaté díky přírodě. Nízká hustota zalidnění. Mimo tranzitní trasy. Co si upečou, to si snědí. My, chtě nechtě, jsme ve vleku silných vnějších vlivů.

Ne. Např. Rusko má minimálně stejnou, spíš o hodně bohatší přírodu a jaksi z toho nic moc není

Důvodem, proč je Švédsko tam, kde je, je hlavně https://cs.wikipedia.org/wiki/Folkhemmet