Možná proto Češi tak nenávidí uprchlíky, vůbec nechápou, v čem žili (nemluvě o válkách).
Nenávist k uprchlíkům je u nás velmi zajímavá. Zejména protože jsme tu nikdy žádného neviděli, maximálně
en route do Německa. A tak spíš Češi hodnotí, co by Němci měli dělat. Úsměvné, zejména když si domyslíme, že část bohatství Německa závisí na levné pracovní síle (i té z Česka).
Nicméně je naprosto legitimní mluvit o tom, kde je hranice pro přijímání uprchlíků, jestli a jak odlišovat utiskované od ekonomických migrantů. Málokdo si však klade otázku, jak by to mohlo fungovat v praxi - když u pobřeží nebo ve vnitrozemí najdete skupinu cizinců, máte první problém vůbec zjistit, jakým jazykem se s nimi domluvit. O tom
pravdivě zjistit, odkud pocházejí, neřku-li ztotožnit je, se úřadům ani nesní. Co dál s nimi, když nevíme kam je deportovat nebo když to není s danou zemí realizovatelné? Na tohle nejen neslyším odpovědi, ale hlavně ani neslyším, že by se o tom vedla veřejná diskuse.
A tak tu máme prostředí, kde každý musí být onálepkován za
vítače nebo
nacionalistu.Okrajově se vede diskuse o tom, že by se mělo imigraci předcházet. Jenže "osvětou" to nejde. Těžko navoněný, vypasený Evropan vysvětlí Afričanovi, že zde nebude šťastný. On zde nebude šťastný podle
našich měřítek, ale bude vždy šťastnější, než doma. Dokonce i kdyby nedostal ani Euro podpory. Jsme rázem zpět u toho, že peníze nevydáváme pro ně, ale
pro sebe, protože je to levnější cesta než řešit důsledky.
Jedinou efektivní cestou by bylo pomáhat tamním zemím ke stabilitě a bohatství. Jenže ani to nefunguje. Když západní svět někam vtrhne (ať už s armádou, nebo bez ní), je za okupanty. Když nevtrhne, je za netečný k problémům. Zákony ekonomiky velí nakupovat co nejefektivněji, takže ani toutou cestou se nedá situace napravit, nehledě na to, že zápaďan by nelibě nesl, kdyby jeho spotřební život měl stát cenu ekvivalentu
jeho práce.