Fakturace do zahraničí (Kanada) jako OSVČ

[Miroslav Šilhavý]

Např. nemůže být nic horšího než když je motivovaný mladý člověk, který na sobě pracuje, studuje, snaží se, maká jak blázen, přitom pořád nic nemá, ničeho nedosáhne a zároveň vidí, jak se nějaký jeho debilní spolužák prohání kolem v novým nejvyšším Bavoráku, nedejmatkopřírodo Bentley...

Tady se bohužel ke všem negativním jevům (zneužívání systému, klientelismus) přidává i nešťastná česká povaha. Koukat se na druhé, hlavně aby na tom soused nebyl lépe, než já. Ale mám pro tento rys pochopení - čtyři dekády neměli moc vlastních možností opravdové seberealizace.

Stát by podle mě měl znovu najet na skutečnou kontrolu využívání dávek, dotací. Dnešní schvalování i kontroly jsou extrémně formalistické a vítězí ten, kdo umí nakrmit lejstro (případně v komplotu se státním úředníkem, který hintuje a přivírá oči). Jen mě nenapadá, jak tento aparát motivovat k práci. Rozdané peníze jsou dnes tak vysoké, že platové odměny nesahají po kotníky možnostem korupce. Riziko odhalení je naopak minimální, formálně vše sedí. Na klientelistickou korupci se přichází snad jen na udání, ale ne že by sám úředník odhalil druhého. Neuvěřitelné pro mě například bylo, jak moc lidí litovalo až sympatizovalo s D. Rathem kvůli tomu, že "on jediný je smolař, kterého druhý udal".

Náš snaživý mladý člověk logicky dojde k závěru, že se na to může vysrat, protože stát prostě nedělá to, co dělat má. Tohle mi přijde jako opravdový problém. Jestli nejchudší z chudých dostávají dávky v penězích nebo voucherech je z globálního pohledu dost jedno...

Podle mě to souvisí i s generační pamětí. My ve skutečnosti neznáme opravdovou bídu, nežije už moc lidí, kteří by ji vůbec pamatovali. Ti, kteří to zažili, viděli u nás nebo i v cizině, možná o něco lépe chápou, proč jsou sociální programy nutné. Správně by měl být občan hrdý na to, že žije v bohaté části světa i chápat to, že zločinci existovali a existují.

Nicméně pokud bych měl zmínit nějaký sociální program, který mi přijde zajímavý, tak by to asi byla dánská flexicurity. Je to inspirativní kombinace relativně nízké ochrany zaměstnanců (čili opak francouzské a naší přeregulované stagnace) s velice agilní aktivní politikou zaměstnanosti (politika návratu na pracovní trh) - podpora v nezaměstnanosti je relativně hodně vysoká po relativně krátkou dobu, ale zároveň se přísně dbá na to, aby se nezaměstnaný velice aktivně snažil získat novou kvalifikaci. V porovnání s tím jsou naše úřady práce, pracující na principu "Hledal jste něco? Ok, tak tady máte razítko, přijďte za šest týdnů" naprostá, totální tragedie.

V devadesátých letech bylo jasné, že prudké změny do sociálního temperu státu nelze provést. Lidé neměli úspory, neuměli hospodařit, nedokázali si připustit, že vlastnictví domu, chaty bude drahé. Čtyřicet let neměli jinou možnost, než shánět materiál, který byl levný, a po pracovní době "zadarmo" skládat cihlu k cihle. Dnes je to naopak, ale smýšlení zůstává v setrvačnosti. Těžké je to nota bene i protože za humny máme dva vysoce nadprůměrně bohaté státy.

[Reklama]

[Idris]

No jo, ale taky ne spravne. Presne tyhle polovicaty pokusy vytvari falesny dukazy o tom, ze to nefunguje.

Hele, neber si to osobně, ale trochu mi připomínáš ty z (osvícenějších) komunistů, kteří říkají, že reálný socialismus byl všude na světě průser, ale že je to proto, že se to udělalo špatně a že jenom stačí zavést "ten pravý" komunismus a bude to pecka

Když se něco vyzkoušelo osmkrát všudemožně po světě a nikde to žádná hitparáda nebyla, mám tak nějak pocit, že to nebude hitparáda nikdy a nikde

Myslím, že cestou by bylo lidem v nouzi (z jakéhokoliv důvodu) garantovat naprosté minimum. Zbytek zvýhodnění může být podmíněný. Slevy a dávky na děti školní docházkou. Ubytování formou státem provozovaných ubytoven s minimem komfortu, ale se všemi potřebami pro život a hygienu. Podporu v nezaměstnanosti podmíněnou starostí o zdraví a veřejně prospěšnými pracemi (nechť podporovaný aspoň tráví čas v práci, i kdyby jeho výkonnost byla nulová). To vše by dalo zbytku společnosti jasný signál, že stát zajistí přežití, ale ne komfort.

Já mám ze sociální práce a sociální politiky bakaláře, takže trochu tuším, jak strašně komplikovaná věc celý sociální systém je, jak moc souvisí všechno se vším, kolik věcí je blokovaný čistě tím, že je to politicky neprůchodné... a nevím, jestli má cenu to tady nějak široce rozebírat

Hodně ve zkratce bych asi řekl, že podle mě nejde primárně ani tak o technikálie toho, jak sociální systém funguje, jako spíš o celkový "UX státu" - sociální koheze, pocit spravedlnosti, míra pociťované legitimity. Např. nemůže být nic horšího než když je motivovaný mladý člověk, který na sobě pracuje, studuje, snaží se, maká jak blázen, přitom pořád nic nemá, ničeho nedosáhne a zároveň vidí, jak se nějaký jeho debilní spolužák prohání kolem v novým nejvyšším Bavoráku, nedejmatkopřírodo Bentley... Vlastně nic neumí a žije v luxusu čistě proto, že se zná se správnýma lidma, přitočil se ke správným zakázkám, byl ve správné době na správném místě, vlezl do správné zadnice, správným lidem vyhrožoval, něco si možná někde i ukradnul... ...a nic se mu nestalo. Náš snaživý mladý člověk logicky dojde k závěru, že se na to může vysrat, protože stát prostě nedělá to, co dělat má. Tohle mi přijde jako opravdový problém. Jestli nejchudší z chudých dostávají dávky v penězích nebo voucherech je z globálního pohledu dost jedno...

Nicméně pokud bych měl zmínit nějaký sociální program, který mi přijde zajímavý, tak by to asi byla dánská flexicurity. Je to inspirativní kombinace relativně nízké ochrany zaměstnanců (čili opak francouzské a naší přeregulované stagnace) s velice agilní aktivní politikou zaměstnanosti (politika návratu na pracovní trh) - podpora v nezaměstnanosti je relativně hodně vysoká po relativně krátkou dobu, ale zároveň se přísně dbá na to, aby se nezaměstnaný velice aktivně snažil získat novou kvalifikaci. V porovnání s tím jsou naše úřady práce, pracující na principu "Hledal jste něco? Ok, tak tady máte razítko, přijďte za šest týdnů" naprostá, totální tragedie.

Pokud se nějaký snaživec nechá demotivovat třeba i nezaslouženým úspěchem polodebilního spolužáka, tak je sám blb. Jsme zpět u patologické závisti Čechů.

[Mirek Prýmek]

Pokud se nějaký snaživec nechá demotivovat třeba i nezaslouženým úspěchem polodebilního spolužáka, tak je sám blb. Jsme zpět u patologické závisti Čechů.

Velice silně nesouhlasím. To není o závisti, ale o tom, že k jakékoli hře musíš mít dostatečně silný pocit, že pravidla jsou spravedlivá a vynucovaná. Nikdo nebude mít chuť hrát poker s tím, že jsou indicie o tom, že některý z hráčů má v místnosti kamery, pomocí kterých vidí moje karty. A je to naprosto racionální - při takové situaci prostě nemá smysl se snažit...

(A teď bys samozřejmě mohl namítat, že tak to není a že i v ČR jsou podmínky dostatečně dobré atd. Ale o tom já nemuvím. Mluvím o pocitu nemalého počtu lidí, že podmínky nejsou dobré, spravedlivé atd.)

[Idris]

Vsechny ty pripady co sem videl maji bliz k normalnim socialnim davkam nez k UP.

Vsechny realne socialismy mely bliz k byrokraticke totalite nez ke komunismu...

Vstoupil sem do diskuze s tim, ze se mi idea UP libi, ne ze je jedina spravna.
Myslim si ze by mela fungovat, pokud se dodrzi zakladni pravidla.
Treba by to vyslo i s komunismem, ale o tom nemam prehled uz vubec.
Samozrejme existuje pravdepodobnost, ze i pod zaminkou zavadeni UP by par mocichtivych idiotu zavedlo nejakou totalitu.
Ale myslim si ze je pro ne proste momentalne jednodussi tu ideu pohrbit.

Zajimave na UP mimo jine je, ze je to ekonomicky model a ne politicky smer.
A dokazou se na nem dohodnout i levicaci s pravicakama (viz spoluprace pirati a Tlusty).

V NDR poměrně tuhý socialismus relativně fungoval, aspoň v porovnání s jinými bratrskými totalitami. Je to i o lidech, sám Gorbačov k tomu řekl, že Němci dokázali, že všechny politické režimy fungují, zatímco Poláci ukázali, že všechny vedou k chudobě a úpadku.

UP je moc složitá věc, vůbec ekonomům nezávidím. Až budou roboti dělat většinu práce (pandemie vývoj trochu uspíšila), bude nějaká forma UP jistě nutná, protože se zvedne laťka zaměstnanosti — až nebudou lidští číšníci, řidiči, popeláři, pokladní, co bude velká část populace dělat? Hlady je nikdo umřít nenechá.

[Idris]

My ve skutečnosti neznáme opravdovou bídu, nežije už moc lidí, kteří by ji vůbec pamatovali. Ti, kteří to zažili, viděli u nás nebo i v cizině, možná o něco lépe chápou, proč jsou sociální programy nutné. Správně by měl být občan hrdý na to, že žije v bohaté části světa

Přesně, mě třeba v Jižní Americe, Africe nebo i Rusku šokovala míra chudoby, normální Středoevropan si nikdy nedovede představit tak obrovskou chudobu, dokud ji nepozná na vlastní oči. Možná proto Češi tak nenávidí uprchlíky, vůbec nechápou, v čem žili (nemluvě o válkách).

[Reklama]

[Idris]

Pokud se nějaký snaživec nechá demotivovat třeba i nezaslouženým úspěchem polodebilního spolužáka, tak je sám blb. Jsme zpět u patologické závisti Čechů.

Velice silně nesouhlasím. To není o závisti, ale o tom, že k jakékoli hře musíš mít dostatečně silný pocit, že pravidla jsou spravedlivá a vynucovaná. Nikdo nebude mít chuť hrát poker s tím, že jsou indicie o tom, že některý z hráčů má v místnosti kamery, pomocí kterých vidí moje karty. A je to naprosto racionální - při takové situaci prostě nemá smysl se snažit...

(A teď bys samozřejmě mohl namítat, že tak to není a že i v ČR jsou podmínky dostatečně dobré atd. Ale o tom já nemuvím. Mluvím o pocitu nemalého počtu lidí, že podmínky nejsou dobré, spravedlivé atd.)

To je hodně hloupé přirovnání, život není hra a pochopitelně je nespravedlivý. V ČR se bavíš o ekonomickém úspěchu, jak se asi cítí černoši v USA nebo šíité či křesťané v Pákistánu, kde jim nejde o BMW, ale o život? Na někoho má možná nespravedlnost demotivující vliv, ale takový člověk je už předem ztracen, vždy bude zapšklý, neb tohle se nikdy nezmění.

[Idris]

Tady se bohužel ke všem negativním jevům (zneužívání systému, klientelismus) přidává i nešťastná česká povaha. Koukat se na druhé, hlavně aby na tom soused nebyl lépe, než já.

Tohle je největší nešvar tohoto národa. Je zajímavé, že třeba ani v Polsku nic takového v tak šokující míře neznají.

Někdo třeba vystuduje VŠ a pak jde do zahraničí, načež soused Franta začne vykřikovat, co si to dovoluje pracovat jinde, když on mu ze svých daní zaplatil studium. Franta je přitom mírně dementní absolvent ZŠ, co na daních vzhledem k minimálnímu příjmu a černotě nikdy nezaplatil ani korunu, pokud se tedy nepočítá DPH z patnácti piv denně ve špelunce, kde přes pivní DPH jeho stejně retardovaní kamarádi “financují studium” jiným. Tyhle lidi jde prostě jen ignorovat.

[Miroslav Šilhavý]

Možná proto Češi tak nenávidí uprchlíky, vůbec nechápou, v čem žili (nemluvě o válkách).

Nenávist k uprchlíkům je u nás velmi zajímavá. Zejména protože jsme tu nikdy žádného neviděli, maximálně en route do Německa. A tak spíš Češi hodnotí, co by Němci měli dělat. Úsměvné, zejména když si domyslíme, že část bohatství Německa závisí na levné pracovní síle (i té z Česka).

Nicméně je naprosto legitimní mluvit o tom, kde je hranice pro přijímání uprchlíků, jestli a jak odlišovat utiskované od ekonomických migrantů. Málokdo si však klade otázku, jak by to mohlo fungovat v praxi - když u pobřeží nebo ve vnitrozemí najdete skupinu cizinců, máte první problém vůbec zjistit, jakým jazykem se s nimi domluvit. O tom pravdivě zjistit, odkud pocházejí, neřku-li ztotožnit je, se úřadům ani nesní. Co dál s nimi, když nevíme kam je deportovat nebo když to není s danou zemí realizovatelné? Na tohle nejen neslyším odpovědi, ale hlavně ani neslyším, že by se o tom vedla veřejná diskuse.

A tak tu máme prostředí, kde každý musí být onálepkován za vítače nebo nacionalistu.

Okrajově se vede diskuse o tom, že by se mělo imigraci předcházet. Jenže "osvětou" to nejde. Těžko navoněný, vypasený Evropan vysvětlí Afričanovi, že zde nebude šťastný. On zde nebude šťastný podle našich měřítek, ale bude vždy šťastnější, než doma. Dokonce i kdyby nedostal ani Euro podpory. Jsme rázem zpět u toho, že peníze nevydáváme pro ně, ale pro sebe, protože je to levnější cesta než řešit důsledky.

Jedinou efektivní cestou by bylo pomáhat tamním zemím ke stabilitě a bohatství. Jenže ani to nefunguje. Když západní svět někam vtrhne (ať už s armádou, nebo bez ní), je za okupanty. Když nevtrhne, je za netečný k problémům. Zákony ekonomiky velí nakupovat co nejefektivněji, takže ani toutou cestou se nedá situace napravit, nehledě na to, že zápaďan by nelibě nesl, kdyby jeho spotřební život měl stát cenu ekvivalentu jeho práce.

[Mirek Prýmek]

To je hodně hloupé přirovnání, život není hra a pochopitelně je nespravedlivý.

Nerozumíme si. Nejde o nespravedlnost života jako takového - vždycky budou vyšší moci jako například invalidita, které způsobí, že se někdo má hůř. To, o čem mluvím já, je pocit, že pravidla hry, která si nastavujeme sami, jsou nastavená spravedlivě a dostatečně vynucovaná. Z toho pak bezprostředně plyne ten pocit legitimity. Další dost přímý důsledek je důvěra ve vládu. A z toho pak plyne spousta dalších věcí.

Jak jsi výš citoval toho Gorbačova, to je přesně ono. Jsem dost pevně přesvědčenej o tom, že ve Skandinávii (kde je vysoká koheze a důvěra ve vládu) by fungoval prakticky libovolný systém. Protože, jak jsem říkal výš, na technikáliích imho zas tak moc nezáleží...

[Miroslav Šilhavý]

Někdo třeba vystuduje VŠ a pak jde do zahraničí, načež soused Franta začne vykřikovat, co si to dovoluje pracovat jinde, když on mu ze svých daní zaplatil studium. Franta je přitom mírně dementní absolvent ZŠ, co na daních vzhledem k minimálnímu příjmu a černotě nikdy nezaplatil ani korunu, pokud se tedy nepočítá DPH z patnácti piv denně ve špelunce, kde přes pivní DPH jeho stejně retardovaní kamarádi “financují studium” jiným. Tyhle lidi jde prostě jen ignorovat.

Tohle jste otevřel hodně komplexní téma, kde najdu několik řezů.

• Franta z pohledu jednotlivce odvedl na dani méně peněz i se méně zaslouží o HDP. Na druhou stranu, výběr daní státu stojí víc na milionech Frantů, než na vysokoškolákovi.
• Franta by HDP netvrořil, kdybychom ty vysokoškoláky neměli.
• Pokud v nějakém oboru dochází k významnému odchodu do zahraničí, tak opravdu ti vysokoškoláci chybějí.

Osobně znám ne úplně málo vysokoškoláků, kteří na školu chodili jen kvůli očekávání okolí, nebo kvůli slevám na dani (a kvůli alimentům), nebo (dřív) kvůli odkladu vojny. Uvědomuji si také, že ze škol vyjdou i špičkoví vědci, kteří se uplatní v globálním světě a jejich přínos se k nám vrátí touto cestou. Významný odchod lékařů, nebo i studenti oborů, o něž není zájem a jen doplňují tituly před jméno - to všechno jsou jevy, které úplně žádoucí nejsou.

Myslím si, že by na vzdělání mohla existovat forma podmíněné spoluúčasti. Nebylo by administrativně tak těžké, aby vysokoškolák školné splácel, nebo doložil, že se věnuje oboru v ČR. Mohou být i státní pobídky - např. pro lékaře v nemocnicích, kdy bude stát za vysokoškoláka umořovat školné zrychleně. Stačí, aby bylo dopředu známé školné a výhody by nebyly garantované, ale vypisovaly se podle aktuální situace. Kdo nesplní, může splácet primárně ztrátou slevy na poplatníka, sekundárně snížením základu pro výpočet důchodu. Jedině tak začnou studenti přemýšlet nad volbou oboru i nad tím, jestli se mu chtějí věnovat a kde.

Tyto otázky lze dobře rozhodovat i v referendu.

[Mirek Prýmek]

Co dál s nimi, když nevíme kam je deportovat nebo když to není s danou zemí realizovatelné? Na tohle nejen neslyším odpovědi, ale hlavně ani neslyším, že by se o tom vedla veřejná diskuse.

To je další téma na hodiny a hodiny diskusí

Imho hlavně záleží na tom, že musí být představa, jak k tomu chci přistupovat. Musím vědět, jestli chci imigranty přijímat a ekonomicky z nich těžit (jako to dělávaly USA), chci si pečlivě vybírat jenom ty, ze kterých se dá těžit (Kanada?), chci lidem v nouzi poskytnout pouze nutnou pomoc (tj. například nějaká ubytovna na hranicích, ve které můžou přežít, ale nemůžou se pohybovat po území státu, natož dostat občanství), nebo je chci především odradit od nebezpečného plutí po moři (takže pevně zavřu hranice a dám jim jasně vědět, že kdokoli, kdo připluje na člunu po moři nikdy nedostane možnost na území státu vstoupit).

Jenže tahle představa není. Ani uvnitř jednoho státu, natož na úrovni EU. Takže se dělá zmateně všechnomožný a celý dohromady to vůbec nedává smysl (se mi zdá).

[Mirek Prýmek]

Franta je přitom mírně dementní absolvent ZŠ, co na daních vzhledem k minimálnímu příjmu a černotě nikdy nezaplatil ani korunu, pokud se tedy nepočítá DPH z patnácti piv denně ve špelunce, kde přes pivní DPH jeho stejně retardovaní kamarádi “financují studium” jiným.

Tohle je (věcně) nesmysl. Složená daňová kvóta je kolem 36%. Tolik Franta plus minus zaplatil ze všeho, co vydělal. Černota nečernota, minimálně DPH platí ze všeho

[Idris]

Možná proto Češi tak nenávidí uprchlíky, vůbec nechápou, v čem žili (nemluvě o válkách).

Nenávist k uprchlíkům je u nás velmi zajímavá. Zejména protože jsme tu nikdy žádného neviděli, maximálně en route do Německa. A tak spíš Češi hodnotí, co by Němci měli dělat. Úsměvné, zejména když si domyslíme, že část bohatství Německa závisí na levné pracovní síle (i té z Česka).

Nicméně je naprosto legitimní mluvit o tom, kde je hranice pro přijímání uprchlíků, jestli a jak odlišovat utiskované od ekonomických migrantů. Málokdo si však klade otázku, jak by to mohlo fungovat v praxi - když u pobřeží nebo ve vnitrozemí najdete skupinu cizinců, máte první problém vůbec zjistit, jakým jazykem se s nimi domluvit. O tom pravdivě zjistit, odkud pocházejí, neřku-li ztotožnit je, se úřadům ani nesní. Co dál s nimi, když nevíme kam je deportovat nebo když to není s danou zemí realizovatelné? Na tohle nejen neslyším odpovědi, ale hlavně ani neslyším, že by se o tom vedla veřejná diskuse.

A tak tu máme prostředí, kde každý musí být onálepkován za vítače nebo nacionalistu.

Okrajově se vede diskuse o tom, že by se mělo imigraci předcházet. Jenže "osvětou" to nejde. Těžko navoněný, vypasený Evropan vysvětlí Afričanovi, že zde nebude šťastný. On zde nebude šťastný podle našich měřítek, ale bude vždy šťastnější, než doma. Dokonce i kdyby nedostal ani Euro podpory. Jsme rázem zpět u toho, že peníze nevydáváme pro ně, ale pro sebe, protože je to levnější cesta než řešit důsledky.

Jedinou efektivní cestou by bylo pomáhat tamním zemím ke stabilitě a bohatství. Jenže ani to nefunguje. Když západní svět někam vtrhne (ať už s armádou, nebo bez ní), je za okupanty. Když nevtrhne, je za netečný k problémům. Zákony ekonomiky velí nakupovat co nejefektivněji, takže ani toutou cestou se nedá situace napravit, nehledě na to, že zápaďan by nelibě nesl, kdyby jeho spotřební život měl stát cenu ekvivalentu jeho práce.

Tak, toto konundrum nemá jednoduché řešení a rozhodně bych politikům nevyčítal jejich rozhodnutí, ať jsou jakákoliv (v rámci zákona a dobrých mravů). To ale nic nemění na to, že pokud někdo posílá syrské a vietnamské prvňáčky do plynu, je zrůda.

[Idris]

To je hodně hloupé přirovnání, život není hra a pochopitelně je nespravedlivý.

Nerozumíme si. Nejde o nespravedlnost života jako takového - vždycky budou vyšší moci jako například invalidita, které způsobí, že se někdo má hůř. To, o čem mluvím já, je pocit, že pravidla hry, která si nastavujeme sami, jsou nastavená spravedlivě a dostatečně vynucovaná. Z toho pak bezprostředně plyne ten pocit legitimity. Další dost přímý důsledek je důvěra ve vládu. A z toho pak plyne spousta dalších věcí.

Jak jsi výš citoval toho Gorbačova, to je přesně ono. Jsem dost pevně přesvědčenej o tom, že ve Skandinávii (kde je vysoká koheze a důvěra ve vládu) by fungoval prakticky libovolný systém. Protože, jak jsem říkal výš, na technikáliích imho zas tak moc nezáleží...

Já to pochopil, ale i tato nespravedlnost je systémová a svým způsobem přirozená. Kdo se s tím nesmíří, bude zbytečně trpět.

[Miroslav Šilhavý]

Tak, toto konundrum nemá jednoduché řešení a rozhodně bych politikům nevyčítal jejich rozhodnutí, ať jsou jakákoliv (v rámci zákona a dobrých mravů).

Vyčítám politikům, že se diskusi o těchto otázkách vyhýbají. "Marketingoví" poradci jim za poslední dvě dekády nalili do hlav, že je potřeba "komunikovat" jednoduchá témata. Ani ten Franta ze čtvrté cenové není v průměru zas až tak omezený, aby nepochopil šíři složitosti témat a začal si na to tvořit vlastní názory.