@Ondrej Nemecek
Nabyl jsem takového dojmu, že autorské právo kolem software bude jen obtížně reformovatelné. Aby bylo naplňované, je potřeba ho mít ukotvené v mezinárodních smlouvách. Nad mezinárodními smlouvami se potkávají tři hlavní bohaté světy: Amerika (anglosaské právo, konzervativní smýšlení), Evropa (liberální postoje) a Asie (autoritářské režimy). V každém z těchto významných částech světa dochází k jinak velké stimulaci vývoje a obchodu. Nedíval jsem se na statistiky, ale mám dojem, že nejvíc jsou stimulované americké firmy, které jsou omezovány jen málo ochranářskými zákony, ale zároveň potřebují zisky i z druhých trhů. Ty druhé trhy by zase tím víc rády zaváděly ochranu. To, když se potká u jednoho stolu, nad jednáním o mezinárodní podobě autorského práva, nemůže dojít k žádnému významnému posunu.
Sám jsem spíš proti ochranářství v jiných oblastech, než kde jde přímo o životy a zdraví. Evropa už zprznila tři generace společnosti, která si odvykla přijímat odpovědnost za své životy, za svoje rozhodnutí. Jak psal správně feshqlqjkdrtnbweoa, Američana by opravdu ani nenapadlo považovat za křivdu podmínky, které si vymínila druhá strana. Američan je svobodný - ví, že věc nemusí koupit, když mu podmínky prodávajícího nevyhovují. Považuje to za svobodu svoji, i za svobodu toho druhého. Kupující zas svobodně nabízí své služby. Kdybychom chtěli dál pokračovat v ochranářství, tak ano - stanovíme podmínky pro autora, že musí CAD produkt podporovat do alelujá. Ale pak tedy taky stanovme, že inženýři, kteří na software pracují, mohou účtovat za svoji práci taky jen určitou cenu a ručí neomezenou dobu. Pak by to bylo spravedlivé, byli bychom všichni navzájem chráněni. Už jsem psal, toto byly představy socialistického zřízení. Jak správně psal někdo jiný, vedlo to k tomu, že výrobce nesměl účtovat tržní ceny, pročež neinovoval. Fungovalo to skoro čtyřicet let, než náš průmysl přestal fungovat. V rámci východního bloku jsme byli úspěšní: prodávali jsme z našeho pohledu draze na Západ. Prodávali jsme kvalitní výrobky na východní poměry. Ve většině oborů jsme však pro Západ byli méně kvalitní výrobci, ale s víc než atraktivní cenovkou. Pak přišla revoluce, mzdy a ceny vstupů začal řídit trh a celý náš průmysl šel do kytek. (Je chiméra, že průmysl někdo rozprodal - nikdo by nerozprodával nic, co by bylo schopno dál vydělávat).
Takže i já zastávám víc odpovědnost jednotlivce a volnost smluvních stran. My, Evropané, musíme znovu začít chápat, že v první řadě se musíme chránit každý sám, teprve v druhé řadě spoléhat na ostatní a na stát. Nicméně zůstávám realista, tento stav se nezvrátí během roku, ani během deseti. Je potřeba žít v tom, co máme.
Autorský zákon poměrně dostatečně upravuje vztahy. Je ale dost nekonzistetně vykládán. Mám na mysli např. to, že jsme se zatím nedokázali dostatečně dobře dobrat k výkladu volného užití s přechodem na digitální média. Litera zákona byla psána v době, kdy každá rozmnoženina pozbývala na jakosti a rychlost šíření byla přirozeně omezená. Do práv autora volné užití zasahovalo jen rozumnou měrou. S příchodem digitálních děl jakost už nepoklesá. Bitová rozmnoženina je k nerozeznání od předlohy a může se šířit geometrickou řadou. Zásah do práv autora se stal daleko závažnější. Postupně soudy k revidovanému uplatňování a k posunu výkladu docházejí, ale je to pomalé.
Na druhé straně došlo k tomu, že se výrobci software snaží přes prapodivné výklady autorského zákona úplně měnit běžně vnímané zákonné povinnosti. Krabicový (jakýkoliv hromadně prodávaný) software má být podle mě vnímán spíš jako věc, a autorský zákon má vstupovat jen jako doplněk do oblasti ochrany autora. Plně chápu, že autor může poskytovat licence k různým typům užití za různé ceny a při odlišných podmínkách. (Levná studentská licence s výlukou komerční / pracovní činnosti, levnější licence vázaná na počítač či osobu, přenosná licence, licence na paralelní počet spuštění apod.) Zde není vyhnutí, než aby rámec doplňoval autorský zákon.
Tento případ je však trochu jiný. DRM není intergrální součást funkcí CADU. CAD může být 100% funkční i bez DRM. Zcela uznávám právo autora svůj software chránit. S tímto právem však jde i povinnost poskytnout součinnost při zprovoznění (zprovozňování) po celou dobu platnosti licence. Je-li licence neomezená, musí být tato povinnost taky neomezená. Nic ale nebrání autorovi, aby např. po třech, pěti letech rozeslal zákazníkům instalační média už bez DRM ochrany. Tím by se zprostil poskytovat součinnost do budoucna. Je naprosto jisté, že jednou za čas se PC přeinstalovává. Operační systémy mají jedno tlačítko na nastavení do továrního nastavení - není to tedy žádná extra servisní akce a musí se s ní počítat. Pochopitelně ale výrobce nemůže ručit za kompatibilitu s novějšími operačními systémy a s neznámým hardware.
Být tazatelem, tak se s odvoláním na § 66 odst. 8 AutZ domáhám aktivace. Domáhal bych se na prodejci, i když podle autorského zákona je odpovědným sám autor. Za to nic nedá. Může samozřejmě zvážit přijmout nabízenou slevu, resp. uhádat nějakou podstatnější. Obvykle je pro kulance prostor. Další možností je se začít soudit - ale nevím, jestli se mu do toho chce. I tím, jestli je jedna strana ochotná bránit svá práva u soudu, se určuje, jestli se jedná o významnou škodu. Pokud to někomu nestojí za to se soudit, pak se asi jedná o méně významnou položku vůči vnímaným rizikům. I toto posouzení patří do principů právního státu. Není účelem, aby o každé životní blbině musely rozhodovat soudy. Opět, osobně bych se nesoudil, ale spíš bych přizpůsobil svoje procesy a ekonomiku projektů tomu, aby se daly pořizovat upgrady a projekty migrovat do novějších verzí. Bojovat proti vývoji je zbytečné mrhání životní energií.
69 Odpovědí
22454 Zhlédnutí