Potkas vegana, ktery bude tvrdit, ze nemas pravo jist maso, protoze zvirata maji stejne pravo na zivot jako ty.
Mluvil jsem o lidské svobodě - člověk vs člověk, takže tohle tam moc nepatří, ale když jsi to zmínil, tak tohle je nesvoboda, protože člověk omezuje svobodu zvířete (před 1000 lety bych to asi neřekl). Jak bude lidstvo vyspělejší, tak se bude klást stále větší důraz i na svobodu (práva) zvířat. Takže je vysoce pravděpodobné, že za pár století budou lidé obviňovat Boha, že v Sodomě zabil nevinné psy a kočky a bude to tak správně, protože jejich "vzor" svědomí bude vyspělejší než je dnes ten náš.
Můžeme v tom jít ještě dál. Když kosíš trávu na zahradě. Zabíjíš trávu? Jinak řečeno ubližuješ trávě? Dnes řekneš ne, ale co budou říkat lídé za 1000 let? Pojem "ubližování" se vyvíjí a vyvíjet bude.
Potkas nekoho, kdo bude tvrdit, ze nemuzes omezovat jeho pravo vlastnit otroky (ktere ziskal bud prostym "pravem silnejsiho" nebo treba tak, ze jim pujcil penize a oni odsouhlasili, ze kdyz je nevrati, stanou se jeho otroky).
Navstivis svoji nemovitost, kterou jsi nejakou dobu nepouzival, a zjistis, ze se tam usidlili squatteri.
Ano, uznávám. Pokud jsou to takto konkrétní případy, tak pak obecná definice svobody nestačí a je potřeba nahlédnout do zákona ve kterém jsou detaily. Ale tvorba zákona by z dané definice svobody měla vycházet = zákonodárce by měl přemýšlet jak vytvořit co nejindividuálnější prostředí (svobodu) a zároveň vyhodnocovat kdo komu ubližuje více, pokud si někdo na ublížení bude stěžovat. Není to tak dávno kdy byl přijat zákon o oddlužení, což se dotýká tvého příkladu otrok-otrokář.
Je z toho jediny mozny zaver: spolecnost potrebuje nejaky jednotici princip. Pouha svoboda tak, jak jsi ji definoval, nestaci.
Tady se můžeme zase dostat do sporu, který jsme už probírali - vzor pro morální hodnoty (svědomí). Pokud tím jednotícím principem máš na mysli rozhodnutí Čechů, že cílem bude svoboda a proto je nutné se
ujednotit na politickém systému který nám svobodu zajistí, tak souhlas.
Pokud ale narážíš, že tím
jednotícím principem by měla být Bible nebo jakákoliv jiná filozofie nebo náboženství, tak nesouhlasím. Zákonodárce by se měl chovat s nadhledem a nestranně a svým rozumem vyhodnocovat kdo má pravdu. Je to rozhodně lepší než vzít nějakou konkrétní filozofii, náboženství nebo psychologickou studii a prohlásit, že tou se budeme při tvorbě zákonů řídit na věky věků.