Podle mne naopak na stejnou úroveň stavíte nákup v kamenné prodejně a nákup přes internet vy. Opakovaně argumentujete tím, že kdyby něco platilo pro nákup přes internet, musí to platit i pro nákup v kamenné prodejně. Ale k tomu není důvod. Nákup přes internet má odlišnosti od obecného nákupu, jejichž smyslem je kompenzovat určité nevýhody pro spotřebitele. Ale ty nevýhody a kompenzace nejsou způsobem „tady spotřebitel ztrácí přesně 10 Kč, tak mu tady 10 Kč vrátíme“. Nejde přesně říct „tohle je za to a tohle je za to“. Ten způsob kompenzace musí být přesně určen zákonem, nemůžete ho odvozovat od obecných ustanovení. Uváděl jsem to na příkladu těch 14 dní – to číslo 14 je arbitrární rozhodnutí zákonodárce, který se rozhodl, že v celkovém mixu kompenzací bude 14 tak akorát. A úplně stejné je to i s tím, co může spotřebitel se zbožím dělat během té čtrnáctidenní lhůty. Nikde není řečeno, že mu má být poskytnuta stejná možnost, jakou by měl v kamenné prodejně. Klidně mu může být poskytnuta možnost vyzkoušet zboží víc, ovšem výměnou za to, že na to má jenom 14 dní; nebo naopak může zboží vyzkoušet méně, ale má na to celých 14 dní. Prostě těch proměnných je tam spousta (doba na odstoupení od smlouvy, doba na vrácení peněz, kdo platí náklady na dopravu a jaké) a neexistuje žádný důvod, proč by zrovna míra vyzkoušení měla být fixována k tomu, jak si to může spotřebitel vyzkoušet v prodejně. Už jenom proto, že ani to vyzkoušení nemůže být srovnatelné – v prodejně si něco může vyzkoušet víc, než si může vyzkoušet doma (protože je v prodejně odborník, který mu poradí, nebo protože mají v prodejně speciální nástroj nutný k detailnímu vyzkoušení), a něco zase méně (v prodejně nejsou stejné podmínky, jako doma; některé věci tam prostě zkoušet nejde).
Text zákona nad jeho smysl neřadím. S Václavem Havlem a jeho pojetím „ducha zákona“ naprosto souhlasím. Akorát že ten duch zákona pořád musí vycházet z toho, co je v zákoně napsáno. Podle mého názoru v tomto případě smysl zákona odvozujete z toho, co byste chtěl, aby v zákoně bylo; bez ohledu na to, že k tomu v zákoně nemáte žádnou oporu.
Pořád vycházíte z toho, že ta 14denní lhůta je určená k tomu, aby si spotřebitel mohl zboží vyzkoušet, jako
náhrada za to, že by si ho mohl vyzkoušet v prodejně. Ale jak jste přišel na to, že zrovna tohle je smysl toho zákona? Já si myslím, že ta možnost odstoupení od smlouvy je myšlená jako
kompenzace toho, že si spotřebitel nemůže zboží vyzkoušet. Kompenzace je něco jiného, než náhrada. Náhradou za 10 ha pozemek je 10 ha pozemek obdobné kvality v obdobné lokalitě. Kompenzací může být třeba 5 ha pozemek + doplatek v penězích, nebo třeba 12ha méně kvalitní pozemek. Spotřebitel nákupem na dálku přichází o víc než jen o to vyzkoušení, takže je logické, že jako kompenzaci dostane víc, než jen vyzkoušení srovnatelné s tím na prodejně.
Odůvodnění, proč „prodejce na dálku“ musí strpět klidně i pokles ceny použitého zboží (na rozdíl od prodejce v kamenném obchodě), je snadné – protože je potřeba zachovat stejná práva pro spotřebitele. Na tom je přece celá ta speciální úprav prodeje na dálku postavená. Kdyby „prodejce na dálku“ směl strpět jen to samé, co „kamenný prodejce“, není nutná žádná speciální úprava. „Prodejce na dálku“ si tento způsob podnikání vybral dobrovolně, věděl o tom, že má tvrdší podmínky, než prodejce v kamenném obchodě.
Osobně si myslím, že by spotřebitel měl odpovídat za snížení hodnoty zboží způsobené užíváním. Protože to může ovlivnit a zároveň může používáním hodnota být snížena dost podstatně. Ale je to jen můj názor a nemůžu tvrdit, že je to smysl zákona. Stejně tak si myslím, že by spotřebitel neměl odpovídat za snížení hodnoty zboží způsobené jeho vybalením z originálního obalu. Protože to, že bude zboží prodávat zatavené v plastu, ze kterého se musí málem vysekat, je zase rozhodnutím prodejce (resp. výrobce, kterého prodejce zastupuje), a spotřebitel to nemůže ovlivnit. A často prostě je k obeznámení se s výrobkem je nutné jej z toho plastu vybalit.
Vodítko k tomu, kde hledat tu hranici, musí dát zákon, protože těch proměnných je tam příliš mnoho a nedá se to porovnat objektivně.