Je zahřívání SSD důvodem k reklamaci?

[Miroslav Šilhavý]

To není utopie, ale zákon. A soud bude zajímat právě zákon. Ne nějaký textík (není to žádný výklad) na webu ČOI.
...
Vy pořád píšete o „vyzkoušení“, ale nic takového v zákoně není. Tak to platilo ve starém Občanském zákoníku a je to v příslušné evropské směrnici. Ta je ale do českého práva transponována Občanským zákoníkem, který je zrovna v tomhle případě přísnější, takže má přednost.

Tak za jedno. Nikomu v ČR nepřísluší vykládat zákon, pouze zákonodárci samému (ale zákonodárce tvoří normy na úrovni zákona, ne na úrovni výkladu). To bývalo kdysi, kdy předsednictvo federálního shromáždění mělo výkladovou pravomoc.

Soudy zákony nevykládají. Soudy zákony uplatňují v praxi. To je z hlediska práva rozdíl, protože výklad je závazný, posouzení závazné pro další soudy není. (Je to trochu složitější, judikáty se musejí následovat, pakliže se jedná o stejnou situaci - ale to je na celý článek, ne na odstavec textu).

ČOI může mít svůj tzv. oficiální (tj. = úřední) výklad. Je závazný minimálně pro ČOI a ve prospěch mírnějšího posouzení. (Tj. ČOI nemůže udělit pokutu za něco, co je podle jejich výkladu). Soudy k tomu samozřejmě přihlížejí, stejně jako přihlížejí např. k názoru ombudsmana.

V tomto konkrétním případě je potřeba zákon vyložit a nabízí se několik alternativ. Jedněmi z pramenů pro výklad ustanovení budou: 1. zákon o ochraně spotřebitele, 2. občanský zákoník (starý) + jeho praktikování, 3. důvodová zpráva, 4. nadřazená směrnice EU. I z těchto pramenů bude soud čerpat ve chvíli, kdy bude muset patřičná ustanovení uplatnit v praxi.

Vy patrně narážíte na § 1834, kde se praví, že "Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti." Chápu, že si vykládáte, že "nakládání" je i běžné používání. Podle mého rozhodně není. Tento paragraf hovoří o situaci kolem odstoupení od smlouvy, což speciální jednostranný úkon. Odstoupit od smlouvy spotřebitel může pouze v případě, že zboží nezačal používat. Ve chvíli, kdy zboží začal používat, tento paragraf se vůbec neuplatní. V zákoně je kvůli tomu, aby si prodejce neúčtoval za přepravní obal nepřiměřenou částku a aby si neúčtoval nepřiměřenou částku za porušení obalu který netvoří hodnotu výrobku.

K obalům je to taky na samostatný článek. Přepravní obal není součástí zboží. Ale ne každý obal je přepravní. Např. zboží prodávané v blistru je značně znehodnocené jeho porušením - nedá už se stejným způsobem znovu prodávat. Elektronika, která vyžaduje jednorázové aretace (tiskárny, skenery) je taky značně znehodnocená vytržením těchto jednorázových aretací.

Pokud Vám přijde SSD, zákon zaručuje, že se smíte na něj podívat a zhodnotit, jestli ho chcete použít anebo odstoupit od kupní smlouvy. V praxi se dnes toleruje i neintenzivní použití, ale zákonem to garantováno není.

Shrnu-li to, podle mě, pane kolego, neumíte odlišit pojmy "vypovědět smlouvu (bez sankce)" a "odstoupit od smlouvy". To, o čem Vy píšete, by odpovídalo právu na výpověď kupní smlouvy bez sankce. Leč zákon hovoří o "odstoupení".)

Podobně přihlouplá diskuse se léta vede nad Autorským zákonem, nad výkladem kopie pro osobní užití. Ačkoliv to nikde výslovně v zákoně psáno není, rozumí se samo sebou, že nemůžete legální kopii pořídit z nelegálního zdroje. Léta se o tom diskutovalo, než tuším loni, nebo předloni musel tuto velmi triviální skutečnost judikovat ESD.

[Reklama]

[Filip Jirsák]

Vy patrně narážíte na § 1834

Ne, já na nic nenarážím. Já jsem přesně citoval současný zákon (kde jsem uvedl správný paragraf), směrnici a navrhovanou novelu zákona.

Chápu, že si vykládáte, že "nakládání" je i běžné používání. Podle mého rozhodně není.

Nakládání je běžné používání.

Odstoupit od smlouvy spotřebitel může pouze v případě, že zboží nezačal používat.

To by ovšem něco takového muselo být napsané v zákoně. Nemůžete jen tak vzít text zákona a začít si k němu přidávat svoje slova a věty a tvrdit, že jsou součástí toho zákona.

Shrnu-li to, podle mě, pane kolego, neumíte odlišit pojmy "vypovědět smlouvu (bez sankce)" a "odstoupit od smlouvy". To, o čem Vy píšete, by odpovídalo právu na výpověď kupní smlouvy bez sankce. Leč zákon hovoří o "odstoupení".)

Nebojte, já to rozlišuju. Akorát že zákon určuje, jaká jsou pravidla pro odstoupení od smlouvy – a to, co vy píšete, v těch pravidlech není.

Ačkoliv to nikde výslovně v zákoně psáno není, rozumí se samo sebou, že nemůžete legální kopii pořídit z nelegálního zdroje.

Tohle je ale úplně něco jiného. Že zákon implicitně předpokládá dodržování zákona plyne z toho, jak celý právní řád funguje, a bylo by nesmyslné prakticky ke každému ustanovení zákona přidávat dovětek, že se předpokládá, že budou zákony dodržovány. V případě spotřebitelských smluv ale řešíme, že v zákoně je použité jiné slovo, než by se vám líbilo, tak vy si vyložíte, že tam vlastně je to vaše slovo.

Když se vrátíte k mému předchozímu komentáři, najdete tam, jakým způsobem se v české legislativě popisuje „vyzkoušení“ zboží. Takže to jde, a zákonodárce nepoužil ani příslušná slova ani nic podobného. Můžete si o tom myslet, co chcete, že to od zákonodárce nebyl úmysl ale omyl, což nemění nic na tom, že v zákoně je uveden text, který má jiný význam.

[Miroslav Šilhavý]

Nakládání je běžné používání.

Vytrhujete z kontextu. Kontext tohoto paragrafu se týká možnosti odstoupit od smlouvy.
(Pokud by to bylo např. v kontextu reklamace, pak by nakládání bylo = užívání).

To by ovšem něco takového muselo být napsané v zákoně. Nemůžete jen tak vzít text zákona a začít si k němu přidávat svoje slova a věty a tvrdit, že jsou součástí toho zákona.

Zcela jistě nemuselo. Viz např. § 547 OZ: Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. nebo např. § 555 odst. 2: Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. nebo dále §§ 556, 557. Naopak OZ zcela jistě předpokládá, že zákon nemůže poskystovat definitivní výčet situací, které mohou nastat. Zákon dává pouze směr, jak ho uplatnit. (Hovořím o civilním právu, ve správním právu to platí jinak).

Když se vrátíte k mému předchozímu komentáři, najdete tam, jakým způsobem se v české legislativě popisuje „vyzkoušení“ zboží. Takže to jde, a zákonodárce nepoužil ani příslušná slova ani nic podobného. Můžete si o tom myslet, co chcete, že to od zákonodárce nebyl úmysl ale omyl, což nemění nic na tom, že v zákoně je uveden text, který má jiný význam.

Toto už bylo mnohokrát judikováno. Zákonodárce může v textaci akcentovat jiný význam, než byl zamýšlen, přesto je možné vrátit se k původnímu - výkladových postupů je spousta, gramatický výklad (který preferujete) je jen jeden z nich. Stejně tak bylo judikováno, že s postupem doby mohou stejná slova zákona nabýt jiného významu.

Asi bych se tedy netočil na termínu "vyzkoušení zboží" ale na podstatě celých ustanovení OZ. Podle Vašeho výkladu by měl spotřebitel objednávající po internetu (na dálku) větší práva, než spotřebitel koupivší totéž zboží v krámě. To je podle lehce rozpoznatelné, že takový výklad nedává smysl a proto je potřeba hledat výklad jiný.

[Filip Jirsák]

Vytrhujete z kontextu. Kontext tohoto paragrafu se týká možnosti odstoupit od smlouvy.
(Pokud by to bylo např. v kontextu reklamace, pak by nakládání bylo = užívání).

Ne, nevytrhuju z kontextu. Není žádný důvod, proč by v tom paragrafu najednou jedno slovo mělo mít jiný než běžný význam. Odstoupení od smlouvy je v tom paragrafu definováno a způsob užívání zboží, za které spotřebitel nenese následky, je definován v tom § 1833

Zcela jistě nemuselo. Viz např. § 547 OZ: Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. nebo např. § 555 odst. 2: Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. nebo dále §§ 556, 557. Naopak OZ zcela jistě předpokládá, že zákon nemůže poskystovat definitivní výčet situací, které mohou nastat. Zákon dává pouze směr, jak ho uplatnit. (Hovořím o civilním právu, ve správním právu to platí jinak).

Že by zneužívání toho ustanovení bylo nemravné jsem psal, ale tady se bavíme o tom, co v zákoně je nebo není. Zákon nemusí dávat definitivní výčet situací, ale pokud popisuje nějakou situaci, nemůžete ho vyložit tak, že popisuje vlastně daleko užší skupinu situací. Je to jako kdybyste zákon o provozu na pozemních komunikacích vykládal tak, že v obcích se smí jezdit maximálně třicítkou – že v zákoně je sice 50, ale protože zákon nemůže poskytovat definitivní výčet situací a jednání musí odpovídat dobrým mravům, vlastně tím zákonodárce myslel 30.

Toto už bylo mnohokrát judikováno. Zákonodárce může v textaci akcentovat jiný význam, než byl zamýšlen, přesto je možné vrátit se k původnímu - výkladových postupů je spousta, gramatický výklad (který preferujete) je jen jeden z nich. Stejně tak bylo judikováno, že s postupem doby mohou stejná slova zákona nabýt jiného významu.

Význam textu zákona může být různě vykládán a ten význam se může posouvat. Ale nemůžete ten text prostě nahradit úplně jiným textem.

Asi bych se tedy netočil na termínu "vyzkoušení zboží" ale na podstatě celých ustanovení OZ. Podle Vašeho výkladu by měl spotřebitel objednávající po internetu (na dálku) větší práva, než spotřebitel koupivší totéž zboží v krámě. To je podle lehce rozpoznatelné, že takový výklad nedává smysl a proto je potřeba hledat výklad jiný.

Ale nákup zboží přes internet a fyzicky v obchodě je různý, nejde to přímo proti sobě napasovat 1:1. Prostě je někde nějaké omezení, tak se jinde zase něco přidá. Třeba když si objednáte zboží přes internet a vyzvednete si ho přímo v prodejně, máte možnost si tam to zboží vyzkoušet stejně, jako kdybyste ho kupoval rovnou na místě. Můžete ho rovnou nepřevzít a nezaplatit. Ale přesto máte ta práva plynou z nákupu po internetu.

Já souhlasím s tím, že ta současná zákonná úprava je chyba, ale bohužel to tak v zákoně je a obchodníkům to může přinášet zvýšené náklady.

[Miroslav Šilhavý]

Že by zneužívání toho ustanovení bylo nemravné jsem psal, ale tady se bavíme o tom, co v zákoně je nebo není.

ale o tomto hovoří hned § 2 OZ: Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Zákon nemusí dávat definitivní výčet situací, ale pokud popisuje nějakou situaci, nemůžete ho vyložit tak, že popisuje vlastně daleko užší skupinu situací. Je to jako kdybyste zákon o provozu na pozemních komunikacích vykládal tak, že v obcích se smí jezdit maximálně třicítkou – že v zákoně je sice 50, ale protože zákon nemůže poskytovat definitivní výčet situací a jednání musí odpovídat dobrým mravům, vlastně tím zákonodárce myslel 30.

Tady už plete civilní právo a správní právo. V civilní právu platí, že "co není zákonem zakázáno, je dovoleno". Ve správním právu platí "co není zákonem umožněno, je zakázáno".

Ale nákup zboží přes internet a fyzicky v obchodě je různý, nejde to přímo proti sobě napasovat 1:1. Prostě je někde nějaké omezení, tak se jinde zase něco přidá. Třeba když si objednáte zboží přes internet a vyzvednete si ho přímo v prodejně, máte možnost si tam to zboží vyzkoušet stejně, jako kdybyste ho kupoval rovnou na místě.

Jistěže to můžete srovnávat, dokonce musíte. Výklady těch předpisů musíte provádět tak, aby byly vzájemně koherentní.

Můžete ho rovnou nepřevzít a nezaplatit. Ale přesto máte ta práva plynou z nákupu po internetu.

To je docela složitá otázka. V zásadě máte pravdu, nepřevzetí bude vnímáno jako tacitní odstoupení od smlovu. Pokud by se ovšem prodávajícímu podařilo prokázat, že jste konal ve zlé víře - např. že jste objednal z pěti obchodů a čekal, který doručí první - pak by Vás objednávka zavazovala a odstoupení od smlouvy by bylo nemravné a tedy neúčinné.

Právo je o uplatnění v konkrétní situaci - na stejný paragraf se obvykle dají najít protichůdné situace. Pokud to někdo neumí "citem" posoudit, musí na řadu přijít soud. Kdyby paragrafy byly tak jednoduché, jak píšete, tak by soudy nemusely zasedat .

[Reklama]

[Filip Jirsák]

ale o tomto hovoří hned § 2 OZ: Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Ale zákonodárce tady stanovil nějaké obecné pravidlo, vy si ho nemůžete jen tak změnit. Výklad v rozporu s dobrými mravy by se týkal konkrétní situace, se kterou třeba zákon přesně nepočítá.

Tady už plete civilní právo a správní právo. V civilní právu platí, že "co není zákonem zakázáno, je dovoleno". Ve správním právu platí "co není zákonem umožněno, je zakázáno".

To s tím vůbec nesouvisí. Tady zákon stanovuje určitou hranici mezi právy spotřebitele a právy výrobce. Vy tu hranici nemůžete posunout jinam, když se vám nelíbí.

Jistěže to můžete srovnávat, dokonce musíte. Výklady těch předpisů musíte provádět tak, aby byly vzájemně koherentní.

Reagujete na něco jiného, než jsem napsal. Celkově by práva asi měla být v obou případech srovnatelná, ale technicky není možné to zařídit tak, že ke každému právu pro nákup v kamenném obchodě přiřadíte to stejné právo v internetovém obchodě. Protože třeba v tom kamenném obchodě si můžete zboží prohlédnout před uzavřením smlouvy, v internetovém obchodě by to nedávalo smysl. Už jenom tím se to liší, takže tady jsou práva spotřebitele omezená, a proto se mu někde jinde přidá – právě ta možnost do 14 dnů odstoupit od smlouvy bez udání důvodu.

[k3dAR]

ad sekacka, resp. slusnost vyzkouseni...

je potreba (neresim aktualni ci budouci zakon, ale tu zminovanou slusnost) rozlysovat o jakej jde vyrobek, resp. jakym zpusobem dochazi ke zkouseni... u zminovane sekacky se zprovoznenim a relnou zkouskou sekani zmeni "vyrazne" stav, bude nalitej olej, bude (i po "dukladnem" vycisteni) nanesena travou atd...

ale v ontopic pripade SSD, pokud bych byl v kamene prodejne asi bych SSD nedal do prineseneho sveho HW a nedelal, rychlosti/zatezove/apod testy abych si overil jaka je realna rychlos v praxi, jak se chova pri vyssim zatizeni, po (relativne)delsi dobe kopirovani atd... to ale pri nakupu pres internet nevidim jako (moralni) problem, vyrobce ani prodejce takove informace zakaznikovi nesdeli a zakaznik vyzkousenim nezmeni stav vyrobku krome v kontextu SSD zanedbatelneho ~10h provozu, navyseni smarthodnot a zmenou stavu patricnych budek...

podobne s NB/PC... asi bych v kamenem krame neprinesl USBFlash s Xubuntu a nezacal to na pulte instalovat abych overil zda/jak na danem HW funguje, pri nakupu pres eshop opet nevidim (moralni)problem, prodejce/vyrobce opet zakaznikovi nerekne realnej stav, v lepsim pripade rekne ze "by to mohlo chodit", v horsim ze "kompatibilita je zarucena s dodavanym OS Windows, muzeme jeste s necim pomoci?" pokud to doma vyzkousim, zmeni se stav pouze jako u SSD vejs (ci HDD), to ze NB take bezi by bylo (se zanedbatelnym rozdilem 15-30m Vs 2-3h) jako bych v kamene ho zapnul a dival se jaka je kvalita/barvy/uhly LCD, jakej je zvuk, jak se pise na klavesnici atd...

jako neco jineho(nemoralniho) bych to bral pouze pokud to vyse popsane bych nedelal pro to zda si overit vhodnost pro me potreby a rad bych si v pripade smlneni zarizeni nechal, ale pokud by to same delal uz predem s vedomim ze zarizeni budu vracet a pouze sem si pro zajimavost/informaci/zabavu chtel dany HW osahat, treba kvuli tomu kdybych mel blog s recenzema HW (a nemel zapujceni domluveno s vyrobcem/prodejcem)...

[Miroslav Šilhavý]

Bylo to už tady zmiňováno.

Jak ČOI, tak i další literatura uvádí, že za vyzkoušení se považuje to, co je srovnatelné s vyzkoušením (prohlédnutím) v krámě. V krámě Vás taky nenechají laptop nabít, spustit, nainstalovat Linux nebo aktivovat Windows - to vše už je použití.

Pokud však zákazník zboží použije víc, než je toto běžné vyzkoušení, má stále možnost odstoupit od smlouvy do 14 dnů, nicméně prodejce má nárok požadovat snížení ceny o ztrátu hodnoty. To může být v některých případech poměrně velké.

Takže schematicky:

• rozbalíš, poměříš, osaháš, nepoužiješ: odstoupení do 14 dnů a prodejce nemá nárok nic chtít
• spustíš: záleží na charakteru zboží - jinak to poznamená televizor a jinak sekačku do které je potřeba nalít provozní kapaliny; může to podle toho spadat jak do kategorie a., tak do kategorie c.
• používáš: při odstoupení od smlouvy do 14 dnů má prodejce právo na náhradu ztráty hodnoty

Pokud se vrátím k tématu, tak rozbalený a provozovaný SSD považuji, že spadá do kategorie c., do používaného zboží. Poslat SSD do reklamace pak znamená, že opravdu zboží považuji za vyhovující a chci jen opravit nalezenou vadu.

[Filip Jirsák]

za vyzkoušení se považuje

V zákoně se nic o vyzkoušení nepíše. Nemá smysl pokračovat, dokud tento fakt nevezmete na vědomí.

[Miroslav Šilhavý]

V zákoně se nic o vyzkoušení nepíše. Nemá smysl pokračovat, dokud tento fakt nevezmete na vědomí.

V zákoně se nepíše spousta věcí, ale musíte je umět vyložit. Proto existují výkladové postupy: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDklad_pr%C3%A1va

V tomto případě musíte hledat, jaký je účel těchto ustanovení - jestli mají za cíl vyrovnat nevýhodu při objednávkách na dálku, nebo jestli mají za účel dokonce zvýhodnit objednávky na dálku. Myslím, že trochu důmyslný člověk na to odpověď nalezne.

Ale protože existují jedinci, kteří se až autisticky chtějí držet litery nikoliv smyslu zákona, musejí pak rozhodovat soudy.

[Filip Jirsák]

V zákoně se nic o vyzkoušení nepíše. Nemá smysl pokračovat, dokud tento fakt nevezmete na vědomí.

V zákoně se nepíše spousta věcí, ale musíte je umět vyložit. Proto existují výkladové postupy: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDklad_pr%C3%A1va

V tomto případě musíte hledat, jaký je účel těchto ustanovení - jestli mají za cíl vyrovnat nevýhodu při objednávkách na dálku, nebo jestli mají za účel dokonce zvýhodnit objednávky na dálku. Myslím, že trochu důmyslný člověk na to odpověď nalezne.

Ale protože existují jedinci, kteří se až autisticky chtějí držet litery nikoliv smyslu zákona, musejí pak rozhodovat soudy.

Výklad práva ovšem znamená jeho aplikaci na konkrétní situaci. „Výklad“ zákona, který odvodí něco úplně jiného, než je smyslem zákona, se používá jako ironické označení pro zavrženíhodný postup, není to něco, co byste měl dělat. Výklad zákona znamená zaplnit bílá místa, to, co v zákoně není přesně uvedeno. Neznamená to změnit to,co v zákoně uvedeno je. Jak už jsem psal, vy se pokoušíte vyložit, že zákon omezuje rychlost aut v obci na 30 km/h, přestože je v zákoně explicitně napsáno, že maximum je 50 km/h.

Smyslem těch ustanovení je vyrovnat výhody a nevýhody objednávek na dálku s objednávkami ve fyzickém obchodě. Jenže jakým způsobem se to vyrovnání má udělat není zřejmé a jednoznačné, proto zákon stanovuje pravidla, jak se to má udělat. Vy na to můžete mít jiný názor, ale platí to, co je napsáno v zákoně. Vy se klidně můžete domnívat, že na vyrovnání nevýhod stačí lhůta 7 dní od doručení zboží, ale když je v zákoně 14 dní, nemůžete výkladem dospět k 7 dnům. Stejně tak se můžete domnívat, že nevýhodu vyrovná možnost zboží vyzkoušet, ale když je zákonem přiznána možnost zboží používat, nemůžete výkladem dospět k „vyzkoušení“. Vykládat příslušné paragrafy jako „vyzkoušení“ byste mohl i tehdy, pokud by zákon vůbec nespecifikoval, co může se zbožím spotřebitel dělat. Jenže zákon to specifikuje, váš výklad se od něj tím pádem nemůže odchýlit.

Ty invektivy si příště odpusťte. Já s vámi nesouhlasím, myslím si, že ignorujete část zákona, která se vám nehodí do vašeho výkladu, a taky bych to uměl napsat s urážkou.

[Miroslav Šilhavý]

§ 1833

Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti.

Pro výklad pak můžete jít i Evropské směrnice 2011/83/EU (zde je potřeba zdůraznit, že ta je nadřazená), která obsahuje poněkud srozumitelnější formulaci "jiným způsobem, než je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží".

V českém promítnutí do OZ musíte umět odlišit "nakládání" od "užití". OZ poměrně systematicky pracuje s pojmem užití - viz např. celá část čtvrtá, hlava II, díl 2 který je nadepsaný "Přenechání věci k užití jinému". V tomto případě se zákonodárce slovu "užití" vyhnul.

Proto slovo "nakládání" musíte chápat odlišně. Pod pojmem nakládání je právě rozuměno to, že musíte se zbožím manipulovat obezřetně, nezničit ho, neopotřebovat ho, zabezpečit ho atd. Nakládání != užití.

§ 1833 také mj. řeší rizika nahodilého poškození (e.g. vis maior) - srovnejte s § 2121: "1. Nebezpečí škody přechází na kupujícího převzetím věci. 2. Týž následek má, nepřevezme-li kupující věc, ač mu s ní prodávající umožnil nakládat.", včetně toho našeho "záhadného" slova "nakládat"

Takže když si zvážím všechny argumenty - zejména nařazenou evropskou směrnici, dále pak to, že Váš výklad by zvýhodňoval až absurdně nákupy na dálku, rozdíl mezi užitím a nakládáním, a nakonec i to, že i v ostatních odstavcích o odstoupení od smlouvy je zachován princip spravedlivého rozdělení nákladů mezi prodejcem a kupujícím (např. § 1832), nedává mi Vás výklad žádný kloudný smysl.

[Miroslav Šilhavý]

Ty invektivy si příště odpusťte. Já s vámi nesouhlasím, myslím si, že ignorujete část zákona, která se vám nehodí do vašeho výkladu, a taky bych to uměl napsat s urážkou.

To jste si vztáhl (vyložil ) špatně. Neměl jsem na mysli Vás, s Vámi vedu diskusi.

[k3dAR]

[...] Jak ČOI, tak i další literatura uvádí [...] V krámě Vás taky nenechají laptop nabít, spustit, nainstalovat Linux nebo aktivovat Windows - to vše už je použití.[...]

ocividne si "prehledl":

ad sekacka, resp. slusnost vyzkouseni...

je potreba (neresim aktualni ci budouci zakon, ale tu zminovanou slusnost) rozlysovat o jakej jde vyrobek
[...]

[Miroslav Šilhavý]

ocividne si "prehledl":

ad sekacka, resp. slusnost vyzkouseni...

je potreba (neresim aktualni ci budouci zakon, ale tu zminovanou slusnost) rozlysovat o jakej jde vyrobek
[...]

Nene, nepřehlédl, reagoval jsem na Filipa.

Mimochodem, ta zmiňovaná slušnost je také v OZ ukotvena hned v § 2 odst. 2 OZ: "Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění." -- tedy ustanovení zákona se klidně i nepoužije, pakliže by to bylo nemravné, či uráželo obyčejné lidské cítění.

Dělat si z obchodu půjčovnu a zneužívat ustanovení OZ o kupních smlouvách uzavřených na dálku nemravné podle mě je.