Pokud člověk svoje vědomí vystřelí do kosmu pomocí nějakého psychedelika, ten nepochybně zažije spoustu fenoménů. Bohužel se tím ale i trvale poškodí a poznání si sebou zpátky na zem vzít nemůže.
Muzete o tom trvalem poskozeni napsat vice? Naopak se mi zda, ze vetsina lidi s prozitky z LSD / NN-DMT, 5Meo-DMT, psilocybinu rika, ze jim to vyznamne obohatilo zivot (dokonce az tak, ze zivot deli na pred a po); navic nevypadaji, ze by to byl nejaky blud nebo iluze, jsou to inteligentni a tvorivi lide. Viz treba https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10463665003-lsd-made-in-cssr/ nebo https://uloz.to/!bidfVwjdKrGt/zaba-prozreni-bufo-alvarius8-pdf
Jaký je rozdíl mezi DMT a nějakým onemocněním? Stačí mít vhodnou epilepsii - tuším frontálního laloku a božských zážitků má člověk nad mraky - to je povolené? Nejde jen o pseudomoralizování, protože pozorování reálných psychických fenoménů může docela narušit víru, což se pochopitelně nehodí do krámu, zvlášť když velká část zázraků na kterých víra údajně stojí je vysvětlitelná neurologicky, navíc třeba ne častými, ale běžnými jevy i u zdravých?
Psycho(pato)logie v hranicnim/psychotickem pasmu resi vetsinou stavy, kdy je vedomi zuzene (clovek ma problemy zit "realny" zivot, ovladat se, ma u toho neprijemne pocity, nemuze treba ani dojit na nakup, atd.). Casto se taky rozchazi (je oddelene) mysleni a citeni, prip. intuice.
Pri meditaci (nebo zktatkou pres psychedelika) vetsinou dojde k uplnemu opaku: clovek ziska nahled na neco, co mu v zivote nasledne pomuze. A rozhodne u toho nema vetsinou neprijemne pocity, ba spis naopak. To co se nazyva "ego death" je treba velmi prijemny fenomen. U mne napriklad zpusobil to, ze umim daleko lepe zit svet takovy, jaky je (beru, to co mi je davano).
U epilepsie pokud vim neni udrzeno vedomi, ale nemam s tim zadnou ani zprostredkovanou zkusenost.
Maloktery psychotik/hranicar/epileptik/atd rekne, ze by si to chtel v zivote zopakovat. Ta druha skupina je na tom presne opacne.
Disclaimer: Níže uvedené názory píšu na přímý dotaz mhi_ a nemám potřebu je v dizkuzi nějak více rozebírat (ostatně, diskuzi považuji u sebe za víceméně uzavřenou a už se nebudu příliš angažovat).
Trvalé poškození: Tím myslím slabé psychické poškození, které člověku brání se dobře inkarnovat a prožít své lidství. Božství = neomezenost, všechny varianty jsou možné; Lidství = musím se rozhodnout a sám sebe svou svobodnou vůlí omezit. To, co tímto procesem získám, pak odnáším jako plody života zpátky a předávám jako dary do duchovního světa. Jenže pokud neprožiju pořádně lidství, nemám tam co přinést...
Po drogové psychedelické zkušenosti zůstává člověk lehce napojený „někam“ - ale nedokáže rozlišit původ inspirací, které „odtamtud“ přicházejí, což vede k řadě deformací ve schopnostech a postojích dotyčného. Tvrdím tedy, že problém „žít život“ může způsobit i urychleně rozšířené vědomí, bez pohledu na to, zda je toto rozšíření příjemné nebo ne. Riziko skutečné tvrdé psychózy je pak už jen důsledkem. Proto se řada duchovních nauk shoduje na tom, že je lepší pomalá cesta, která u člověka krok po kroku rozvine potřebné schopnosti. Některé nauky popisují nutné předpoklady dost podrobně, třeba anthroposofie. Hezky o tom mluví i Pjér la Šé'z, tuším v povídání o psychospirituální krizi. Jinými slovy, psychedelické drogy jsou dnes už atavismus a nikomu je nedoporučuju, ať dotyčný zapracuje jinak :-)
PS: To samozřejmě neznamená, že je člověk s drogově psychedelickou zkušeností odepsaný, stále má možnost to přetavit ve skutečné poznání. Ale určité trvalé poznamenání tam podle mého pozorování vznikne dost rychle (po pár zkušenostech).
1967 Odpovědí
1271481 Zhlédnutí