Čím jsem si to zasloužil?
Dá se i zeptat, jestli je něco čím by jste si to nezasloužil.
“By jste”? To se teď učí na zvláštní škole?
Aj! Moje chyba, měnil jsem tu větu a spěchal od klávesnice aniž bych si to po sobě přečetl. Musím dávat větší pozor ve spěchu.
Rozhodně. Tento patvar jsi tady totiž použil tolikrát, že to na změnu jedné věty ve spěchu svést nelze!
Takže pro pořádek:
bych, bys, by
bychom, byste, by
kdybych, kdybys, kdyby
kdybychom, kdybyste, kdyby
abych, abys, aby
abychom, abyste, aby(případně ještě nespisovné tvary
bysme, kdybysme, abysme)
Pak si ještě všichni procvičte zájmena, zejména
jenž/jež,
ji/jí a
mě/mně. Když někdo plave v takto triviálních věcech, působí dost komicky, když chce řešit něco komplikovanějšího.
Jiřího Grygara, kterého sice lze obvinit z víry v Boha, ale z diletantství už asi těžko.
To kvůli tomu, že se už desítky let objevuje v televizi? Nebo protože je zaměstnán v Akademii věd ČR? Obávám se, že ani jedno není zárukou nediletanství. Pokud někdo věří v neposkvrněné početí "panny" Marie a jiné zázraky (pan Grygar je katolík) a zároveň se cítí kompetentní k udělování Bludných balvanů, vidím v tom antagonismus. Tím nechci soudit samotnou víru v něco vyššího, sám si s čistě materialistickými představami také nevystačím, ale považovat "Staré pověsti židovské" a státní zakázku císaře Konstantina na vytvoření nové oficiální církevní organizace za nějakou zjevenou pravdu boží, to mi připadá opravdu velmi směšné a zcela iracionální.
Jinak jsem byl jako student několikrát přítomen jeho každoroční přednášce "Žeň objevů", na nichž jsem velmi rychle zjistil, že se rád (a často dost kategoricky!) vyjadřoval i k věcem, o nichž očividně neměl ani páru, zejména při odpovídání na dotazy z pléna. Jako kluk jsem měl rád jeho televizní pořady a knížky, ale tato osobní zkušenost mě pak dost rozčarovala. Následovaly nějaké další v průběhu doktorského studia a bojů o granty a od těch dob si opravdu o "vědcích z povolání ve státních službách" nedělám žádné velké iluze. Potkal jsem spoustu otitulovaných diletantů, nemoudrých, iracionálních, nevzdělaných a dokonce jsem potkal i dva nebo tři hlupáky, kdy mi hlava nepobrala, jak tato individua odmaturovala, byla přijata na vysokou, dokončila ji a ještě se dohrabala k vyšším akadamickým hodnostem.
Navíc mám poslední dobou čím dál silnější pocit, že současný základní výzkum ztrácí oproti dřívějšku "drajv". Zpochybňovat některé věci se rovná pomalu kacířství, které vám nezveřejní v žádném odborném časopise, nejspíš proto, že si na výzkumu daného fenoménu založilo příliš mnoho lidí živobytí a teče tam hromada (veřejných) peněz. Příkladem může být třeba temná hmota, kterou mnozí vědci prezentují jako fakt, přestože ve skutečnosti nejde o nic víc než o hypotézu podobnou světelnému éteru v 19. stol. Ale v astrofyzice by se podobných fabulací našlo mnohem více. Důkazy mnoha jevů jsou opravdu hodně nepřímé a pochybné, spíše bych řekl, že chtěné - aniž bych chtěl nějak zpochybňovat obecnou teorii relativity, tak např. stáčení perihelia Merkuru, prezentované na školách jako jeden z prvních důkazů OTR, se dá vysvětlit i čistě klasicky v rámci problému
n těles. Různé extrapolace na mezigalaktická měřítka a miliardy let časové škály ve mně taktéž nevzbuzují zrovna mnoho jistoty. Navíc mnoho novějších pozorování se od starších docela liší, doufejme, že jsou přesnější, a to do té míry, že původně viděné závislosti ve starých datech jsou v těch novějších už opravdu spíše vytoužené - např. rotační křivky galaxií, které při provedení numerického výpočtu za použití klasické mechaniky opět nevykazují žádné anomálie, kvůli nimž by člověka mělo napadnout uvažovat o nějaké temné hmotě.
Lidi dnes mají výrazně vyšší IQ než měli lidé z minulého století (Flynn efekt). Je to dáno primárně schopností hypotetického a abstraktního uvažování.
Zas jeden krásný příklad něčeho nepodloženého. Nic takového se tvrdit nedá - takové efekty je možné vysvětlit metodikou měření, statistickými efekty (jaký typ lidí a proč se těch testů účastní), IQ testy se dají nacvičit, podobně jako se dá natrénovat řešení určitých typů matematických problémů - třeba integrování, atd.
Když si člověk přečte něco od klasiků od antiky po 19. století, tak opravdu nemá pocit, že by byli méně inteligentní. O inteligenci tehdejších obyčejných lidí žádná přímo změřená data nemáme, takže si lze jen položit otázku, proč by se měl poměr inteligence těch, jejichž myšlenky se nám zachovaly, k těm obyčejným v historii nějak měnit. Osobně mám dokonce opačný pocit - když vidím, čemu všemu jsou dnes mladší lidé schopni uvěřit a naopak co vše je nad jejich chápání... Ale to spíš přisuzuji lenosti přemýšlet.
1967 Odpovědí
1271481 Zhlédnutí