I kdybychom připustili, že za vznikem života na zemi stojí nejaká vyšší bytost, tak stále zústane otázka, jak vznikla táto vyšší bytost se svými obrovskými možnostmi. Na to žádný teismus neumí odpovědět až na demagogické a nelogické vysvětlení typu - existuje odvždy. Takže nelogicky uvažují teisté.
Tak "žádný", to je dost tvrdé tvrzení. Znám minimálně dvě.
Prvé, které je stejné s ateistickým chápáním světa, které se prostě smíří s tím, že netušíme. On ateista s vysvětlením kde se vzal vesmír má stejný, ne-li větší problém, jako teista s tím, kde se vzal Bůh.
Druhé vysvětlení už vyžaduje trošku přehledu v astrofyzice: Pokud přijmeme tezi, že vesmír, jak ho známe měl počátek Velkým třeskem, a že tímto třeskem tedy vznikl náš známý prostoročas, tak to implikuje, že před vznikem vesmíru nebyl čas. Tudíž se nelze ptát na "kdy". Stále sice existuje kauzalita, ale již neexistuje nutnost, aby něco mělo počátek.
Hezké, čisté, elegantní.
Mimochodem, přišel jsem na to sám, takže to evidentně není nic tak extrémně složitého. Ale pak jsem stejnou argumentaci slyšel použít Jiřího Grygara, kterého sice lze obvinit z víry v Boha, ale z diletantství už asi těžko.
K otázce v předmětu: Došel jsem k závětu, že ten problém není v tom, že by víra v Boha, či věda byly nějak extrémně v rozporu. Jako spíše v lidech. Věda je metodika, to je ale všechno. Stále budou existovat špatní či hloupí vědci, stejně jako špatní či hloupí věřící. Můžeme si všimnout, jak zřídka nastává scénář, že se nějaký člověk na něco normálně zeptá, někdo mu normálně odpoví, a on normálně přijme "aha, no jo, máš pravdu". A to jsme v oblasti normálního IT. O co drsnější negativní tlak na charakter člověka má tak fundamentální věc, jako je vědecké bádání, nebo víra v Boha. Ne každý to dá.