V pořádku, klidně budu souhlasit, že vývoj dítěte je v prvních 3 letech důležitý, ponevadž věci vnímá podvědomě - a ted' mě přesvědč, že hodná, schopná a zkušená chůva tomu dítěti dá méně, než matka prvorodička, ponevadž pokud ne, pak tvůj argument nějak pozbývá na významu.
Ano, v literature je popsano mnoho pripadu, kdy chuva prebere roli matky a dite ji zacne vnimat jako svou matku (tzn. ma city k chuve ale uz ne biologicke matce). Myslim, ze kazdy kdo ma dite a pozoruje deti cizich lidi muze potvrdit, ze ve veku do 3 let vznika obrovske mnozstvi nevedomych mechanismu podle toho jak se rodice k potomkovi chovaji.
Otazka potom ale je, proc si matka (nebo oba rodice) porizuji dite, kdyz se o toto dobrovolne ochuzuje? To muze to dite rovnou odlozit do decaku (prehanim, ja vim).
Jak se tu diskutuje o tech uctech, vidim 2 zasadni otazky teoreticke:
- "prorostlost" (citova propojenost) manzelskeho/partnerskeho paru - oddelene ucty pochopitelne znaci vetsi psychickou vzdalenost a cekal bych, ze ctenari rootu to tak budou spise mit.
- sebeucta jednoho z partneru, pokud je mezi nimi nerovnovaha v prijmech. Pokud jsou ucty spojene, u toho kdo "sype min" muze velmi snadno vznikat nevedomy pocit viny, ktereho se partner pak zbavuje casto tim, ze nepravem znehodnocuje toho druheho (projevuje se to dost bizarnimi scenami). Pokud jsou ucty rozdelene a druhy partner si nechce rikat o penize (tzn. jednomu zustava vic), tak naopak u nej muze vznikat pocit, ze ten druhy ma vinu za to, ze se nemaji dobre (tou vinou se kompenzuje sebeucta, protoze "za moje nestesti muze ten druhy" ).