Když jsem si vybíral manželku, jedno z důležitých kritérií (kromě koz
apod.) byl její přístup k penězům. Tedy jak dobře bude hospodařit s MÝMI penězi. Pokud nemám jistotu, že je nebude chtít utrácet za nesmysly, neberu si ji za manželku!
K tomuto účelu doporučuji vybírat manželky z ne zrovna chudých rodin: je to samozřejmě kus od kusu, ale podle mých zkušeností si ženy z chudých poměrů, jak přijdou k penězům, potřebují něco dokazovat a začnou rozhazovat za nesmysly – šperky, nesmysly co nikdy nevyužijí… Protože po tom vždycky toužily a nikdy to neměly. Teď můžou a co kdyby zítra zas nemohly. Bohaté ženy takovou potřebu nemají a budou se spíše chovat zodpovědněji (ale zase mají samy od sebe vyšší nároky). Žena z chudých poměrů sice umí udělat oběd za 30 Kč, ale když má efektivně využít třeba několik mega, je bezradná.
Společný účet je zrádný, a to nejen kvůli důvěře. Jakmile jeden z manželů zemře, společný účet bude zablokován až do vyrovnání dědictví, tj. klidně i několik měsíců! Do té doby se budete pást. Z toho důvodu máme s manželkou účty dva – já mám hlavní, ze kterého odcházejí všechny pravidelné i občasné výdaje, manželka jen nějaký svůj se svým příjmem (můj příjem je mnohonásobně vyšší), víceméně jen jako její rezervu. Na účty si vzájemně nesaháme, přístupy ani nemáme.
Společný účet se mi nelíbí i z důvodu nějakého finančního soukromí. Prostě ať už zrovna koupím manželce dárek, nebo sobě nějakou hovadinu, nechci, aby ten druhý ihned věděl, co, kde, za kolik. Platební karty jsou z tohoto hlediska šílené. Z toho důvodu (a i z důvodu, že i bance je h**no po tom, kde utrácím) máme doma neustále dostatečnou zásobu hotovosti (z mého účtu), ze které si oba bereme podle uvážení.
Pokud by se mi zdálo, že hotovost mizí příliš rychle, utáhnu kohoutek, ale ještě se mi to nestalo (viz výběr manželky výše).
Jinak k rozvodům – žena má nárok na polovinu toho, co oba manželé vydělali ZA DOBU MANŽELSTVÍ. Tedy jen z toho, jak moc dobré mi dělala žena zázemí, zatímco já jsem vydělával. Na peníze vydělané před vznikem manželství právo nemá. To mi přijde fér.