ceska domena .cz je prirozena pro subjekty co maji nejaky vztah k Ceske republice, stejne jako ve francii .fr, na slovensku .sk, v madarsku .hu, v nemecku .de atd..
zadna zasluha CZ.NIC za tim neni
Dobře, v tom případě dovol myšlenkový experiment. Blok textu mezi čárama je jenom fiktivní a nijak nesouvisí s .cz ani jinou reálnou doménou.
Dejme tomu, že existuje fiktivní stát, řekněme Lojzastán. Platí se tam Lojzarem, průměrný plat je 20k Lojzarů. Ceny domén (generický a jiný TLD) se pokybují od 100 do 250 Lojzarů. Byla jim 1.1.2000 přidělena TLD .los. Veřejný instituce dostanou používání .los befelem, soukromý sektor může volit libovolnou TLD. Nezajímá nás, kdo se o doménu bude starat a jakým způsobem, jedeme čistě podle výsledků.
Alternativa a: Cena domény v .los je 120 Lojzarů. DNS je redundantní a nemá výpadky, registrátor reaguje svižně a doménu vyřídíš za 30 minut. Levný, rychlý, spolehlivý, lidi to používají bez ohledu na vlastenectví. Ani domény třetího řádu nemají ekonomický smysl, pokud nejsou zdarma za vloženou reklamu.
Alternativa b: Stát dotuje domény pro všechny zdarma. Platí ale správci domény tak, že DNS je na hraně a má v průměru 8h denně výpadky (v náhodným čase). Firmy na .los část dne nefungují, jdou na jinou TLD a na .los dají přeměrování s vysvětlením, že se přesunuli kvůli zkvalitnění služeb. Následují je personální stránky. Za čas .los existuje jenom formálně a je na ní jenom správce domény a státní instituce. Tohle nikdo nechce ani zadarmo.
Alternativa c: DNS funguje bezvadně, stojí to 120 Lojzarů, ale na registraci je potřeba mít dva doklady, notářsky ověřenou žádost o registraci domény, výpis z trestního rejstříku, potvrzení zálohové patby a pár dalších formalit. Podáním žádosti začne správní řízení, kde po 30 dnech žadatel zjistí výsledek a po doplacení ceny domény je v dvoutýdenní lhůtě doména zaregistrována. Všechno musí vyřizovat v hlavním městě, u okýnka josou dva dny v týdnu na šest hodin. V tom případě se na trhu objeví agregátoři jako nakupy.los a osobnistyranky.los, který nabídnou za polovinu ceny online zřízení domény 3. řádu. Kdo chce doménu 2. řádu, jde rovnou jinam. Nestojí mu za to několik dní papírování. Pošet domén 2. řádu je malý.
Alternativa d: DNS bezvadně funguje, doména se dá zařídit online a funguje hned (jenom pokud do měsíce nezaplatíš, tak ti ji típnou). Ale cena je 50k Lojzarů. Kdo chce nějakou doménu 2. řádu, ten o .los ani neuvažuje. Ostatní se spokojí s doménou 3. řádu od agregátora, který teprve drží konkurenceschopnou cenu, kterou jsou zákazníci schopní a ochotní zaplatit. Výsledkem jsou domény od úřadů a pár firem, co dělají agregátory a webhostingy. Sem tam nějaká korporace.
Ukazuje se, že počet domén 2. řádu klesá s každým vážným, kterou správce domény má. Nedostatek žene lidi do jiné TLD nebo k přeprodejcům domén 3. řádu. Takže zvolme na základě tohoto experimentu hodnotící číslo X, který vypočítáme jako X = PocetDomen2Radu/(PocetObyvatel + PocetPodnikatelu + PocetStatnichInstituci). Čím vyšší je X, tím použitelnější (a používanější) je TLD.
Takže experimentem jsme se dostali k číslu X, který se dá normálně vypočítat. Tohle měřítko vylučuje i regulace a nacionalismus (pokud musí někdo být v dané doméně, může použít doménu 3. řádu). Jenom je potřeba zohlednit státy, kde mají na 2. řádu typ domény (např. co.uk). A pokud se nudíš tak, že musíš furt trolit, tak se zkus zabavit výpočtem X pro pár států, pro začátek třeba V4. A uvidíme, kdo bude mít nejvyšší skóre.