Když je zrovna potřeba odvést kus práce a odvést ji co nejdříve, tak se na to přece jen tak nevykašlu a nezdejchnu se na hodinu a půl na oběd. Tohle už není ani věc loajality vůči firmě, to je věc základní spolehlivosti. Někdo takový v týmu je opravdu na přeshubu. A jestli takhle přistupuješ k práci, tak si docela dovedu představit, že to "nikdy více" bude většinou oboustranné.
Nevím co děláš. IMHO pokud se někde pozná, jestli byl pracovník na obědě místo půl hodiny o hodinu déle, tak je to - ne, jak se tu píše "lopata", ale někdo kdo s tou lopatou nebo krumpáčem pracuje. Že místo toho, aby vykopal pět metrů příkopu vykope ten den jen čtyři metry. Já jsem ve svém aktivním životě pracoval ve vývoji. A tvrdil jsem, i magorům ...eee managerům, když se mne ptali, jak si plním své pracovní povinnosti, že konstruktér nejvíc pracuje, když zdánlivě nic nedělá. Protože když mlátí do klávesnice, až odskakují hmatníky a za myší je žížnivá čára, tak to znamená, že to hlavní už udělal - už ví, co má psát a kreslit. A když jsem šel na oběd, tak jsem si nevymyl mozek na tu dobu a dost užitečného mne při obědě (
a třeba i pak když jsem po dobrém obědě šel na velkou) napadlo. Takže pokud někdo hodnotí práci duševního pracovníka podle toho jak dlouho sedí u počitadla a třeba i podle toho kolikrát klofne do klávesnice a ne podle toho kolik práce a v jaké kvalitě odevzdává, tak by měl jít k té lopatě, snad by tam tolik škody nenadělal.