Pokud je to na běžnou kancelářskou práci, tak určitě čím větší kapacita tím líp. U SSDček větší kapacita znamená i delší životnost, především pokud nebude SSDčko kapacitně do mrtě využité. Protože wear leveling.
Na speciální záležitosti, jako je bootovačka pro routery a embedded použití, kde Vám stačí na systém třeba pár set MB, nepotřebujete dnešní horentní kapacity. Bohužel mrňavé kapacity v jednotkách GB jsou dneska dostupné jenom jako průmyslové disky (mSATA, M2, CFast, CF, 2.5" apod.). Mohou mít širší rozsah teplot, netrhají asfalt, ale jsou zaměřené na vyšší odolnost proti poškození dat: i prosté MLC provedení se snaží nedržet dirty buffery v RAMce, rozkládají zápisy po celé ploše (a počet přepisů průměr/max z nich lze vyčíst), dají se koupit varianty SLC a "redundancí ztužené MLC" které mají povolený počet přepisů v desítkách tisíc... Pravda je, že na read-only bootovačku úplně stačí něco levnějšího s MLC čipy. SLC a "iSLC" ((TM)Innodisk) mají smysl v případech kdy se ukáže, že MLC odejde příliš rychle na počet přepisů. Což bývá obvykle logováním nějakých aplikačních dat, provozem databáze apod. Taky dodací lhůta těchto specialit bývá 2-6 týdnů.
Linux by měl mít oproti Windows výhodu v menším počtu zápisů, případně máte možnost toto dále ladit. (Mount s opšnou "noatime" je naprostý základ a pouhý začátek.) Standardní kancelářské Windows swapují jako o závod (leckdy zbytečně), aktualizační služba si pořád něco štrachá na disku (pokud se nezacyklí v RAMce), antivirák při spuštění každého programu štrachá na disku jako vzteklej a taky se pořád aktualizuje... Windows Embedded si asi na kancelářský stroj pořizovat nebudete. Pokud jsem mohl pozorovat, Linux trápí disky o poznání míň. Máte možnost ovlivnit swappiness, podrobně doladit/omezit logování apod. Na kancelářském stroji asi nepoužijete read-only root, ať už se bavíme o Linuxu nebo o Windows EWF.
82 Odpovědí
11652 Zhlédnutí