A o tom je i ta inkluze. Smíchat to všechno dohromady bez ohledu na nadání, schopnosti, tělesné i duševní zdraví, aby sis od začátku zvykal, že jsme všichni stejné šedé krychle.
Přičemž pod pojmem inkluze nemám na mysli pouze to, co se děje dnes v posledních pár letech. Dnes se to pouze dotahuje do extrému či spíše do důsledku. Už za nás se to víceméně házelo do jednoho pytle. Akorát ty opravdu extrémní případy se řadily bokem.
Myslím, že pojem inkluze si každý vykládá jinak, a že jeho centrální uchopení (stejně jako jakékoliv příliš rigidní vertikální řízení) páchá škody.
Pokud se bavíme o tom, že ve třídě o 20 žácích je dvacátý první, který má nějaké překonatelné potíže, pak má smysl inkludovat. Pokud výuka dvaceti dětí není zdržena, či úroveň snížena vkůli tomu jednadvacátému, je to správně. Pokud se dvacet dětí naučí toleranci k odlišnostem, nedo kodonce najdou i jeho jiné silné stránky, je to skvělé.
Dobré školy, a dobří učitelé takto inkludovali už roky, a nepotřebovali k tomu žádná nařízení.
Bavíme-li se o tom, že ve třídě je 35 dětí (tak jsem to měl v dětství já), a inkludovnaý je třicátý šestý, a díky němu se celé vyučování zdržuje, nebo, pokud 35 dětí vidí, že na třicátého šestého neplatí skoro žádná pravidla nebo podobná měřítka, je to zcela špatně. To pak není inkluze, ale vede to k utvrzení třicetipěti vs. jednomu o tom, že do kolektivu nepatří. Toto naopak nelze nazývat inkluzí.
Dva problémy, které se nedají řešit centrálně a globálně:
1. o kvalitě učitele může rozhodnout leda tak jeho ředitel, a to i ten musí být dostatečně kvalitní; rozhodně to neumí posoudit ministerský pracovník,
2. každá diagnóza má více nuancí, a jedno dítě se stejnou diagnózou může být inkludovatelné, zatímco druhé ne.
Za mě je dobře, že se do malých učebních kolektivu zařazují děti, které nemusejí být vyloučeny, a které kolektiv stimuluje. Za mě je špatně, že se to řeší nařízením seshora, a že dobrých 60 % pracovníků ve školství smysl ani provádění inkluze nechápe. A za mě je špatně, že poměrně velká část ředitelů škol nedosahuje kvalit na to, aby byla v řídicí funkci, leč, zejména v menších městech, se o tuto pozici nikdo nepere. Za mě je špatně, že ředitel školy může hospodařit s prostředky, které vyjedná u zřizovatele (obce), vyjma platů učitelů, které jsou tabulkové a přidělovaný Školským úřadem. Ředitel může řídit odměny dobrých vs. špatných učitelů jen omezeně, a podle judikatury de facto nesmí učiteli sebrat prémie, pokud se učitel nezhorší (ale už není zhodnoceno, jestli se učitel umí přizpůsobit nové době). Lepší ředitelé zavedli ve svých školách velké množství zájmových kroužků, protože z nich mohou mít příjem a mohou učitele zaměstnat dalším pracovním poměrem.
Situace ve školství není ideální, lepší se, ale pomalu. Centrální rozhodnutí o inkluzi je rána, která mnohé školy dostala do neřešitelné situace. Jediným pozitivem je, že se tím pomalu ekludují (
) horší ředitelé a horší učitelé, bohužel to v tomto mezidobí odnášejí žáci.
163 Odpovědí
22289 Zhlédnutí