Chlapi, jsme technici na technickým serveru, a vy se hádáte jak holky na humanitním. Takže abych to shrnul:
1) Řeč je sada kódů. Stejnou věc můžu označit různým kódem - kočka, mačka, čičmrnda, the cat, el gato, die katze,...
2) Normální je označovat proměnnou podstatným jménem, funkci slovesem v infinitivu - jedno, jestli použiju kresli(čtverec) nebo draw(square).
3) Pokud tam není diakritika (nebo je, ale kompilátoru nevadí), můžu si cokoliv pojmenovat jakkoliv.
4) Pokud se chci domluvit s někým dalším, musím najít množinu kompatibilních kódů. Vytvořit si vlastní jenom pro sebe nemá význam.
5) Pokud většina používá nějaký standard a chci být kompatibilní, podpora jedné sady standardních kódů znamená kompatibilitu s většinou světa, a to se přece vyplatí.
6) Standard je angličtina.
7) Autoři CZ/SK knížek nepoužívají standardní kódování (často ani regionální CZ/SK standard) a na přidání převodní tabulky zhusta kakají.
Základní myšlenka diskuse je "chci používat výhradně regionální CZ/SK kódy, nechci se učit standardní EN kódy, ale kupodivu nejsem kompatibilní se zbytkem světa a dost mě to štve". Fakt stojí za to si kvůli takové debilitě poměřovat ego a pindíky?