Podat výpověď a pak nevědět jestli chci odejít je steně idiotské jako hrozit výpovědí a pak ji nepodat.
Není na tom vůbec nic idiotského.
Zvlášť pokud se nejedná o rodinnou firmu o pěti lidech, ale o nadnárodní korporaci. V drtivé většině odvětví tahá korporace za delší konec, má kupu právníků, PRistů, HRistů a většinu vytvořené hodnoty si shrábnou velcí akcionáři, aby náhodou nemuseli příští rok trávit na výběhovém modelu yachty a nedošlo jim u toho šampáňo.
Čili je naprosto legitimní, když zaměstanec využije všech prostředků, které má k dispozici. Když podá výpověď, má zaměstnavatel legitimně na výběr: buďto si holt tenhle rok dá na kapotě jachty trochu kratší lajnu a nabídne zvýšení mzdy, nebo nenabídne a může si hledat někoho jinýho, kdo mu tu práci za tu cenu udělá. Jednoduchý.
Nevím, proč by se člověk měl kroutit před nějakou korporací, které na něm vůbec nezáleží, je pro ni jenom mzdová položka, kterou zkrouhne kdykoli, kdy to bude jenom trochu možný.