Že se hubne snížením příjmu, je jen část pravdy. Tělo se umí přizpůsobit a nemusíš zhubout taky nic, jen budeš víc unavený. Kdyby to bylo tak jednoduché, že stačí omezit příjem, a o to i vyvážené stravy, tak tady není epidemie obezity. Takové poučky ze sebe zpravidla solí suchaři, co nikdy hubnout nepotřebovali.
Potřebuješ ještě znát, jak funguje v těle inzulín, růstový hormon, testosteron, leptin a granin. A potom ikdyž budeš dodžovat správnou stravu, tak to pořád neznamená, že zhubneš, protože do toho zasahujou ještě další faktory, jako je stres a genetika. A pokud je někdo tlustý od dětství a má hodně tukových buňek, bude přibírat na váze velice snadno, ikdyž zhubne.
Potom ikdyž se hlídáš a něco se ti podaři zhubnout, pokud se jednou nedržíš a sežereš pár dortíků, všechno se ti hned uloží do zásob, protože jak si tak hlídáš abys jedl komplexní sacharidy, pokud sníž najednou tolik jednoduchých cukrů, máš to všechno ve špeku. 1 den stačí, aby se ti zmařilo několikatýdenní úsilí.
Prostě x desítek tisíc let byl potencionální tlusťoch král, ale posledních 100 let tomu už tak není, což ale tělo jaksi neví.
Za mě největší zlo jsou jednoduché cukry, které vznikly zpravidla oddělením vlákniny od zbytku plodu, takové jako jsou bílá rýže, bílá mouka. Smažené brambory mají větší glykemický index než rafinovaný cukr. Ani normální vařené brambory nejsou pro tlusťochy úplně ideál, jsou dost sladké, ale dá se rychlost vstřebávání pořešit tím, že se sní s něčím tučným, třeba krkovičkou nebo smaženým sýrem. Jednoduché cukry zvýší hladinu inzulínu, tím se zvýší ukládání do tuků a zastaví se spalování cukrů. Navíc ve všem jsou dneska fruktozové cukry, všechno je sladké. Dáš si k nečemu tučnou obyčejnou majonézu a i do té hovádka strčili fruktózu. To blokuje hormon leptin, který produkujou tukové buňky a mozek přes něj získává zpětnou vazbu, jak je na tom s tukovýma zásobama. Tím se člověk přirozeně nekrotí v jídle a vždycky sní víc, než potřebuje. COž samozřejmě vyhovuje výrobcům potravin.