Zbytečné je to jednak proto, že lidi nejde rozdělit do dvou škatulí junior/senior – je to celá škála a přechod je plynulý. A jednak to není ani jednorozměrná škála, ale prostor o takřka nekonečno rozměrech – hlediscích, ve kterých můžou být lidé více či méně dobří.
To bys mohl rict skoro o vsem. Ve skutecnosti si ale velice casto vystacime s binarnim delenim a resit nejake plynule prechody je pak v praxi zbytecne: libi - nelibi, chutna - nechutna, prijatelna cena - neprijatelna cena atd.
Taky se to dá říct skoro o všem. S binárním dělením si nevystačíme, řešit přechody není zbytečné. Třeba to žrádlo, mám oblíbená jídla, která si dám kdykoliv rád, pak jsou jídla, která taky skousnu, ale nijak zvlášť je nevyhledávám, pak jsou jídla, která mi nechutnají a sním je jen se sebezapřením, a nakonec jsou jídla, která nepozřu ani kdyby mi dali milion. Mezi tím jsou ještě mezistupně. Takže ne, černobílé to vážně není.
Ty dve skatule jsou dost uzitecne a jak tu nekdo psal, je docela rozdil, jestli hledas "hotoveho cloveka" nebo "ucho na zauceni". Tu hranici si samozrejme kazda firma/tym/vedouci urcuje individualne.
Taky mohu hledat někoho, kdo neni úplný ucho a nějak to zbastlí, ale zas na seniora nemám prostředky.