Tohle je typické pro nastupující generaci. Ale já taky odmaturoval a vystudoval, akorát o nějaký ten pátek dřív, a pak jsem se tím, co jsem vystudoval, začal živit, což dělám v podstatě dodnes (tj. embedded HW+SW a radioelektronika). Mně nevysvětluj, co to obnáší, já to vím i bez tebe. Mně prostě vadí tahle neschopnost, lenost. Jak pořád čekáte, že vám všechno od A do Z někdo naleje do hlavy, ale zas toho nesmí být moc a nesmí to být moc náročné, aby to nedalo moc námahy. Netuším, co všechno víš, nechci zevšeobecňovat, ale potkávám inženýry, kteří by v dobách mých studií ani neodmaturovali. To se pak nedivím, že se ztratí ve schematu! Taky nevím, jak se dnes elektronika vyučuje – dle výsledků asi dost blbě.
Samozřejmě, že existují zapojení, která jsou trochu náročnější na analýzu. Ale, hergot, my to analyzovali pomocí tužky, papíru a hlavy, neměli jsme žádný spice (na osmibiťákách to neběhalo). A šlo to. Pamatuji si na učitele, který hodinu zahajoval takovou rozcvičkou, že na tabuli nakreslil nějaké schéma (většinou to obkresloval z nějakého odborného časopisu nebo z nějaké dokumentace k nějakému přístroji) a naším úkolem bylo zjistit, co to dělá. A byly v tom i různé chytáky, že bylo třeba si udělat nějakou představu o tom, kde je kdy jaké napětí, jaké tam jsou reaktance, kolik vycházejí časové konstanty, co se bude jak vázat se vstupními hodnotami součástek, kam se jak promítne jaká hodnota... Zkrátka téměř každodenní rozcvička na téma Ohmův zákon, Kirchhoffovy zákony, reaktance, základní vlastnosti tranzistorů, základní vlastnosti operačních zesilovačů. Když nad tím tak přemýšlím, tak nic víc to nebylo! Jen dril stále dokolečka na počítání dvojbranů a práci s charakteristikami.
Tvůj nářek je podobný, jako stěžovat si, že sice umíš sčítat, odčítat, násobit, dělit, dokonce i goniometrické funkce a logaritmy, ale slovní úlohu nespočítáš. Ono to totiž nejde umět izolovaně, chápat to znamená orientovat se v souvislostech a mít to zažité pod kůži, na základě předchozích zkušeností umět vytušit, co se asi projeví víc a co méně. Nadhazovač s odpalovačem v baseballu taky potřebují trénink, aby to fungovalo. Nestačí jim říct „ty mu to nadhodíš a ty to tímhle klackem odpálíš”. Všechno to je ve cviku.
Až ti projde „pod rukama” stovky různých zapojení, tak taky vytušíš, co úplně neznámé zapojení asi může dělat – uvidíš tranzistor tak a tak, v kolektoru takové hodnoty, zpětná vazba přes dva stupně, tuhle kondik, támhle špulka, tohle je jen stabilizace pracovních bodů, támhle ten balast je jen blokování napájení. Jenže k tomuhle vás měli dokopat už na těch školách. A nedokopali-li a přitom tě to zajímá, tak ses k tomu měl dokopat sám. Starší literatury je dostatek.
Obšírná znalost elektroniky je naopak přesně to, co je to podstatné. Znalost konkrétních konstrukcí nestačí. K čemu by mi bylo umět, jak je Hartleyův oscilátor, Colpittsův oscilátor, aditivní směšovač, vyvážený modulátor atd., když bych nechápal, v čem se to liší, na jakých principech to funguje, co je v tom to podstatné. V elektronice musím mnohem lépe než v programování chápat souvislosti, protože nejde prostě jen tak z části schematu vytáhnout zesilovač a vrazit tam jiný, jako by to byla černá skříňka. Ty okolní obvody byly navrženy pro ten konkrétní zesilovač s těmi konkrétními součástkami. Můžu vyškrtat nějaký starodávný zesilovací stupeň s 156NU70 tranďáky a dát tam nějaký integráč a přestože by to mělo fungovat lépe, tak to nebude fungovat třeba vůbec.
Ty možnosti jsou nekonečné, můžu třeba udělat zesilovací stupeň tak, že bude fungovat jako kmitající směšovač a demodulátor zároveň, to vše na jednom tranzistoru. Se znalostí základních konstrukcí, ale bez znalostí obecné elektrotechniky jsi v koncích. Ale naopak si vždycky dokážeš analyzovat, že zapojení, které před sebou vidíš, je nejspíš nějaký tvarovací obvod, generátor pily, reflexní přijímač...
Když už jsi zmínil ten předstih, tak různá zapalování zrovna představují přesně ten typ zapojení, kde se součástky využívají tak nějak intuitivně a ne zrovna typicky.
A před dvaceti lety rozhodně IT nebylo v plenkách. V plenkách bylo, když se počítače programovaly pomocí děrných štítků a vstupy a výstupy se vyjížděly na děrné pásky a psaly/četly se pomocí dálnopisu. Když se nad tím zamyslíš, tak za posledních 20 let se naopak nic významného v IT neudálo, k žádnému převratnému objevu nedošlo. Používáme jen to, co tu už bylo před dvaceti lety. Jen neuvěřitelně narostl výpočetní výkon a došlo k pokroku v miniaturizaci.
Kvalitativní rozdíl není mezi tím, co je dnes a tím, co bylo před 20 lety. Rozdíl je mezi tím, co bylo před 20 lety a třeba tímhle:
https://www.youtube.com/watch?v=2IRN4nZrDwk
119 Odpovědí
19776 Zhlédnutí