Řešil jsem to samé, řešením je začít hodně dupat - tj. pohotovost max. týden v měsíci, stanovit si dojezd, stanovit si prachy (zákoník práce uvádí za pohotovost minimum). Pokud s tím má zaměstnavatel problém, a když dupeš, tak to ignoruje nebo je na tebe agresivní, sbalit se a jít. Já to vyřešil tak, že už toho prostě bylo moc (držel jsem to takhle rok), tak jsem se na to ze dne na den vysral, zaměstnavatel zuřil, chtěl dělat problémy, ale nakonec přistoupil na dohodu během 2 týdnů, nyní si užívám prázdniny
Když nyní jdu do firem na pohovor, tak neproplácení pohotovostí, přesčasů atd... je pro mě velká červená, říkám to na rovinu. Začal jsem s tím, že přijdu za zaměstnavatelem s tím, že chodím běhat, chodím plavat a prostě nemůžu být na telefonu. Rozumný zaměstnavatel rád slyší to, že jsi normální, máš nějaké sportovní a sociální zálibi. Když to zaměstnavatel nebere, tak alespoň v Praze je z čeho vybírat. Jsou místa, kde pohotovosti nejsou vůbec (rozvoj infrastruktury), chce to jen hledat.
A víš co je největší sranda, že zaměstnavatel, který mi nechtěl platit pohotovosti, tak když jsem odešel, tak dneska mám pracovní nabídky o 15.000 Kč brutto víc. Schopných zaměstnanců je nedostatek.