Ten test osobnosti jsem si tehdy dělal, ale už jsem zapomněl, co mi přesně vyšlo - to asi taky o něčem vypovídá:)
U mě je možná i ten problém, že i když jsem inženýr, tak já zas až tak bytostně technický typ nejsem. Už na gymplu jsem měl humanitní a exaktní předměty tak nějak v rovnováze a techniku si vybral asi hlavně z praktických důvodů. Možná jsem měl jít na pajďák a teď učit děti angličtinu a byl bych spokojenější. Nicméně jak mám rád jazyky, tak mě hodně baví pracovat v mezinárodním prostředí, jezdit do zahraničí, komunikovat s cizinci. Proto jsem takovou nadnárodní společnost chtěl, vlastně to byl můj dream job. Ale teď jsem prostě zklamaný náplní práce - i když je to R&D oddělení, tak mi přijde, že věci, které dělám, nedávají moc smysl. Jak jsem si myslel, jak to bude cool, tak naopak je to spíš ještě nudnější než to, co dělají developeři.
Ale jak jsem zjistil, je to i o tom si vydobít, na čem zrovna já budu pracovat. Měsíc po mě nastoupil na stejnou pozici kolega, který už předtím v jedné (ještě větší) korporaci byl a evidentně už v tom uměl chodit. Po pár měsících si vydupal, že bude pracovat přesně na tom a tom - a dělá celkem zajímavé věci. To je také poučení pro příště, byl jsem ze začátku zbytečně pasivní.
Ale teď jsem se rozhodl tu ještě nějakou dobu zůstat a ujasnit si, co by mě vlastně bavilo, víc se dívat, co dělají jiní. Problém je, že to je pro mě prostě trápení, nebaví mě to a musím se nutit, abych vůbec byl schopný něco udělat. Celkově mám asi dost malou schopnost dělat věci, které mě nebaví, to je asi taky třeba se naučit.
86 Odpovědí
26355 Zhlédnutí