Řečeno toho bylo mnoho, uvedu tedy jen zkušenosti ze svého profesního života a snad tím pomohu ukázat, jak to nedělat.
1. Pohovor u české firmy:
Šel jsem na pohovor v podstatně naslepo (přes recruitera) - pozice .NET vývojáře. Měl jsem jít rovnou na technický pohovor, ale daný manažer/vedoucí teamu zrovna někam odjel, tak jsem si popovídal jen se slečnou z HR.
Během pohovoru jsem se dozvěděl hned několik podstatných detailů:
- jde o bodyshopping, programátoři jsou vysílání ke klientům, kde dělají na projektu od několika měsíců po "furt"
- platové ohodnocení vůbec neodpovídalo trhu - i když jsem si řekl, že budu raději dělat za méně, hlavně, aby mne práce bavila, stále jsem byl pro firmu příliš drahý
Kdyby byl recruiter upřímný a hned řekl, o co jde a jaké jsou podmínky, neztrácel bych čas svůj ani čas dané společnosti.
2. Recruiter nabízí práci v zahraničí:
Po hodinovém hovoru mám dojem, že jde o práci snů. U moře, v teple, skvělé platové podmínky, benefity, možnost profesního růstu. Jen jednu věc jsem se nedozvěděl - co firma dělá. Požádal jsem recruitera, ať mi mailem zašle další detaily. Odpověď jsem dostal druhý den - šlo o firmu, která vyvíjela aplikace pro kasina, gambling. Z morálních důvodů jsem takovou nabídku hned zavrhl.
Kdyby recruiter řekl hned na začátku, o jakou jde firmu a co firma dělá, neztrácel bych čas svůj ani čas recruitera.
3. Programování u tabule/na papír:
Zajímal jsem se o práci v jednom startupu, který přerostl do enterprise businessu. Dostal jsem test-task, což mi vyhovovalo. Test-task jsem splnil jako nikdo před tím, kód byl čitelný, zdokumentovaný, správně navržený a řešení bylo nevídaně optimální. Jenže pak přišly otázky na to, "jak se bude chovat tento (zprasený) kód" a "implementujte _algoritmus_" - před dvěma zkoušejícími a na papír.
Rád si věci promýšlím a analyzuji. Urputné zírání dvou zkoušejících mi na klidu nepřidalo. "Zkouška" probíhala v duchu honění si ega roztodivnými kusy kódu, které by nikoho nenapadly napsat do reálné aplikace. I když člověk zná svůj jazyk sebevíc, nemá stejně moc šancí, pokud sám takové chytáky nevytváří.
Špatné nastavení pohovoru stálo za mým fatálním neúspěchem. Psaní kódu na tabuli někomu vyhovuje, někomu ne. Jde o typ osobnosti, na kterou se ale nikdo neptá, leč zásadně ovlivní rozhodnutí, zda-li kandidáta vzít, nebo poslat pryč.
4. Ostatní:A pak již jen takové perly:
- Neznalost rozdílu mezi Javou a JavaScriptem.
- Nabízet Javu, ale mluvit o "skriptování v Javě" - je to Java, nebo JavaScript? Chtěl být recruiter inovativní?
- Špatné jméno v nabídce práce.
- Obecné žvásty v popisu pozice.