K vývoji inflace: ...
Hezká analýza, klobouk dolů. Aby bylo jasno, neviním z toho jen Fialu, předchozí vlády ekonomických šílenců mají své nezpochybnitelné zásluhy, ale jestli se nepletu, tak celý ten koaliční experiment do toho vstupoval s heslem, že na vše mají připravené vysoce odborné, fundované a komplexní řešení. No a místo toho se na klíčovém postu lopotí lidi snad ještě neschopnější, než tomu bylo doposavat, řešení nemají vůbec žádné, celá ta jejich snaha je sotva kosmetická a kouká z toho jediné - nějak to uviset ty 4 roky. Vize, plán, řešení... nic. A ceny rostou, inflace roste pořád přespříliš a ještě se dotýkáme recese.
Já jsem už čtyřicátník, tak jsem zažil leccos, a popravdě jsem nic moc nečekal, říkal jsem si, že horší jak Babiš už nemůže být nikdo... ouha, může.
Království za ekonoma, který dokáže tohle dát do latě bez toho, aby odrbal ty zodpovědné, kteří nechtějí v 70 čekat s nataženou rukou "státe dej".
To je ale základní princip národního hospodářství. Průsery zaplatí ta masa oveček, která se nemůže bránit - a že mají některé opravdu hezký hustý kožíšek :-)
Ne že bych se chtěl zrovna ODSky nějak paušálně zastávat, ale v národohospodářské rovině mi zatím přijde, že si Fialova vláda nevede špatně. Pokud jim to klapne, tak rozpočet na příští rok má mít schodek pod 3% HDP, tzn. má opět splňovat maastrichtské kritérium (pro přistoupení k EURO - což není na pořadu dne, ale je to dobré měřítko pro srovnání). Taky to zřejmě bude pod úrovní inflace, tzn. reálná hodnota jistiny kumulovaného státního dluhu opět o něco klesne v poměru k HDP. ("Státní dluh je už dost velký, aby se o sebe postaral sám.") Pro mě by to znamenalo, že se budeme pomalu vzdalovat od řeckého scénáře. Osobně bych se vůbec nezlobil za vyrovnaný rozpočet a zanedbatelný státní dluh - protože prachy co stát ušetří za obsluhu dluhu nepůjdou do kapes finančnímu sektoru, ale dají se použít na jiné věci (školství, zdravotnictví, důchody, nižší daně). Ale vyrovnaný rozpočet je ještě daleko, nemluvě o výši kumulovaného dluhu...
Ono je v národním hospodářství otázkou, zda vyrovnaný rozpočet představuje optimum, o které je třeba se snažit, a pokud ne, tak jaká je optimální výše schodku a dluhu. Pokud si pamatuju, inženýrské makro zdlouhavě popisuje, jak to technicky funguje uvnitř, a že na dluh lze pořídit určitý kus hospodářského růstu a zvýšení HDP na hlavu, ale že ten efekt je přinejlepším střednědobý... a že dlouhodobě je úroveň reálného HDP na hlavu závislá především na "úrovni technologického rozvoje v ekonomice" (za jinak stejných okolností, tzn. např. pracovitost obyvatelstva).
Nevšiml jsem si, že by učebnice dávala nějaké konkrétní zlaté doporučení, jaký má být schodek a dluh. Sám pro sebe si z toho odvozuji, že především není vhodné, dělat ostré změny skokem. Když si půjčíte ranec a penězi pokropíte ekonomiku, skončíte víceméně zanedlouho s vyšší cenovou hladinou a státním dluhem, a proběhne kolem toho nějaký náhlý inflační vývoj, což důvěru trhu ve vladaře zrovna neposílí.
celá ta jejich snaha je sotva kosmetická a kouká z toho jediné - nějak to uviset ty 4 roky. Vize, plán, řešení... nic.
A co jim zbejvá? :-)
Mezi námi, je dobře, že se politici bojí aspoň o znovuzvolení. Vemte si, jak to dnes vypadá v zemích, kde se politici o znovuzvolení bát nemusí.
Vyhráli volby, a s nimi snědený krám. Kouzelnou hůlku nemá nikdo, jak správně píšete. Je tu jenom opozice, která má neodvratně fůru keců. (A veřejné mínění, kořeněné placeným trollingem.)
Vláda potřebuje omezit výdaje - a je potřeba to udělat tak, aby to prošlo. Takže sebrat mnoha sektorům každému kousek. Pokud někomu seberete víc, tak se třeba ani nemusíte obávat o znovuzvolení, protože to v první řadě neprojde parlamentem. Takže sebrat každému kousek, a nikoho nenaštvat zbytečně moc. Je pro mě překvapením, že nemuseli sáhnout na daň z příjmu = nemuseli "vrátit zpátky superhrubou mzdu", což by se určitě nabízelo. Zrušení superhrubé mzdy bez kompenzace jinde, to byl předem jasný problém / díra do rozpočtu.
Oni modří fialovci vyhráli ve volbách taky rozjetou inflaci, na které předchozí vláda už asi dva roky pilně pracovala. A stejně jako trvá pár měsíců, inflaci rozjet (než probublají ceny vstupů celým řetězcem, doběhnou skladové zásoby ve starých cenách, a především si celý trh upraví inflační očekávání), tak potom taky trvá, vrátit inflaci na "národohospodářsky optimální klidovou hodnotu" okolo 2%. Peníze fungují díky důvěře. Návrat k důvěře v měnu trvá řekl bych dokonce o něco déle, než trvalo tu důvěru promrhat. Brzdit inflaci v technické rovině znamená, přiškrtit emisi peněz - protože v konečné instanci je inflace měnovým jevem. Přiškrtit množství peněz v oběhu, to bolí. Na makroekonomické úrovni to přiškrtí růst. Na mikro úrovni to znamená například zvýšený výskyt platebních neschopností. Čili správný postup je, začít ze všeho nejdřív mediálně tlumit inflační očekávání. Aby si napříč trhem všichni přestali pořád dokola přirážet - za zboží, za služby, za práci, za úvěr. Aby tu monetární restrikci očekávali. Samozřejmě mediální masírce se dá věřit jenom v omezené míře. Ale když kolem sebe vidíte, že se ceny půl roku už moc nehejbou, v Kauflandu ani u zahraničních dodavatelů součástek, tak se přece jenom postupně uklidníte. Přibrzdí se nominální růst, ale reálný propad nemusí být až tolik výrazný.
Ano, jsou u toho mediálně mdlí - ale je mi určitě příjemnější tlumený "Mr. nice guy" který hospodaří při zdi, než nějaký hlasitý kašpar, který se víceméně svezl na vlně veřejné nespokojenosti před volbami, ale reálné konstruktivní nápady vlastně nemá. Těžko můžete čekat od politika nějakou geniální inovaci, účinnou a levnou. V momentě, kdy někdo s něčím geniálním přijde, všichni široko daleko ho okopírují. Dlouhodobé pečlivé hospodářství, podložené ekonomickou teorií, a třeba vláda práva hezky odspoda, to bohužel není zrovna mediálně vděčná kouzelná hůlka. Je to každodenní mravenčí práce.
Tržnímu a právnímu prostředí by jistě prospělo, systematicky odstraňovat pijavice, které jsou schopny držet v kravatě právní a provozní systém státu/společnosti - ať už na úrovni celostátní, krajské nebo místní. Což v ideovém programu konkrétně ODS budeme hledat asi těžko. Obecně, kolik je v politice altruistických jedinců, kteří do toho jdou s takovýmto cílem, ba uveřejněným programem...?
A pak jsou tu zkušenosti s různými "přirozenými monopoly v síťových odvětvích" - nejen teď v souvislosti s válkou a strategickou infrastrukturou, ale dlouhodobě. Viz privátní energetika a železnice v USA, privatizace železnic v Británii, privatizace vodovodů a kanalizace v Londýně... tady u nás radši nebudu jmenovat, příkladů je spousta, a moc velký randál kolem mnoha z nich zatím není (zejména co se vody týče). V zásadě jde o hledání optima mezi principielní neschopností státu jako hospodáře a produktivitou práce ve státní sféře, vs. rentseekingem soukromých monopolů...
Na místní úrovni jsou to takové podstatné detaily, o kterých politici zpravidla zhluboka mlčí :-(
Třeba zrovna teď probíhá výrazné kopání last-mile optiky napříč republikou, soukromými subjekty - s podporou evropských dotací. To mi přijde jako funkční a příjemný hybridní postup. Škoda že to nejde analogicky aplikovat třeba na kanalizační síť.
Ještě tu padl nápad, že Praha je řídce zastavěná... proboha lidi buďte rádi, že v tom betonovém šílenství ještě zbyly nějaké zelené plochy. Zahušťování sídlišť i tak už nějakou dobu probíhá. Tady u nás v menším městě máme jedinou kliku, že se tu zatím nevyplatí stavět nové bytovky, protože starých je dost. Volné proluky mezi bytovkami město před lety prodalo jenomu známému developerovi... zatím je tam tráva a vzrostlé stromy. Jasně, sype se listí do okapů a v nižších patrech je od stromů tma, je potřeba tu džungli tu a tam vyjednotit... ale esteticky je to asi mnohem lepší varianta, než koukat sousedům do oken ze vzdálenosti 15 metrů.
Urbanisticky promyšlená sídliště s místní vybaveností máme naposled díky totalitnímu normalizačnímu režimu :-(
A trochu mi vrtá hlavou, jak by v dnešní situaci šlo zařídit nějaký koncepční urbanistický rozvoj. Jako že by město řeklo "tak fajn - támhle na tom poli není plánovaná dálnice, nádraží ani nic podobného, tak tam postavme novou obytnou čtvrť se školou, zdravotním střediskem a stanicí metra". Přitom ty pozemky samozřejmě někomu patří, a město ani stát to sídliště za svoje stavět samozřejmě nebude.
Zdravotní střediska jsou dnes soukromé baráky, které vlastník buď provozuje jako zdravotní firmu, nebo pronajímá ordinace jednotlivým doktorům... tzn. poloha a co tam bude v provozu se taky potkává s reálnou tržní poptávkou...
281 Odpovědí
58890 Zhlédnutí