Vsechna uvedena slova jsou o karme, jen to nevidis, pac nevis co karma je, jak funguje, ani co s ni delat.
Nejsou, jsou o kauzalitě. A pokud to má být ztotožněno s karmou, která může být dobrá nebo špatná, pak to znamená, že lze mít dobrou nebo špatnou kauzalitu. A to nemluvíme o tom, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Karma muze byt dobra nebo spatna, to jo, ale o tom to neni. Karmu je totiz mozne porazit a vymanit se z jejich zakonitosti uplne. Proste dosahnout nezavislosti na karme.
O tom to přesně je. Z tohoto pojetí plyne, že karma není přirozená kauzalita, ale jen jakýsi nadpřirozený konstrukt a o něčem takovém bible nehovoří, ta uvádí jen kauzalitu pro některé případy jako mravní ponaučení, pravidla chování.
Zase jen nedokonala spekulace. Je to presne naopak, karma je prirozena kauzalita a vira ma moc ji zborit. V Bibli se o takovych vecech samozrejme pise, jen ty to nevidis. Pokusim se ukazat na tomto pribehu:
Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali.
Vtom přišel muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby s ním šel domů.
Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.
Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran.
Byla tam jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením.
Utratila všechno své živobytí na lékaře, ale žádný ji nemohl uzdravit.
Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši a dotkla se cípu jeho roucha,
její krvácení ihned přestalo.
„Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš.
Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí…“
Ježíš ale opakoval: „Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě vyšla moc.“
Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
„Dcero,“ odpověděl jí Ježíš, „
tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“