Tak s tímhle nesouhlasím. Schopnost podívat se na nějaký přístup, schopnost formulovat "proč je to správně", "proč to není správně", "co potřebuju k tomu, abych mohl něco rozhodnout" mi připadá strašně důležitá.
Souhlas. Musíš to číst v tom kontextu, ve kterým jsem to napsal - tj. že se v tom studenti ztratí a nemají z toho nic.
Matematika má tu nepříjemnou vlastnost, že často i konceptuálně jednoduché věci vyžadují složitý aparát na to, aby je bylo možné rigorozně dokázat. Pokud studentům předložím kompletní aparát, většina z nich se zasekne někde v půlce, takže z toho ve finále nemají nic, potom je lepší jim říct jenom důsledek a zabývání se důkazem nechat na volitelný předmět pro ty, kdo o to opravdu mají zájem a mají kapacitu na to, to pochopit dobře, kompletně.
Samozřejmě zase: můžeme se donekonečna hádat o tom, co je ještě důkaz zkousnutelný pro všechny a co už by mělo být jenom pro nadšence.
Když si třeba vezmeš tu výš zmíněnou druhou Goedelovu větu o neúplnosti, tak důsledek přece pochopí každý - jak říká Wiki:
První Gödelova věta říká, že v žádné rozumné teorii hovořící o přirozených číslech není dokazatelné vše. Druhá Gödelova věta dává konkrétní příklad takového nedokazatelného tvrzení pro Peanovu aritmetiku – je jím věta „Peanova aritmetika je bezesporná.“ Tohle by měl vědět a chápat každý informatik. Jenže důkaz je poměrně složitý. Takže bych si spíš se studenty povídal o tom, co ten Goedel vlastně dokázal a jaké to má pro informatiku důsledky. A důkaz bych nechal zájemcům. Je to imho daleko lepší postup než začít důkaz, všechny s tím otrávit a výsledkem je, že to nepochopí nikdo a všichni si ťukají na čelo.