Když vy vycházíte z hypotézy, že míra důvěryhodnosti je v negativní korelaci s mírou anonymity. Problém je v tom že naprosto neanonymní člověk vás může vodit za nos klidně i více než téměř 100%-ní anonym. Mzslím, že by se kritické myšlení mělo aplikovat na všechny bez rozdílu.
Dáváš dohromady dvě věci, které spolu nesouvisí. Prvně tu druhou: kritické myšlení můžeš aplikovat proti něčemu, co se dá kriticky zhodnotit - tj. proti něčemu ověřitelnému, nějakým faktům. Viz ten před chvilkou odkázaný článek Cyrila Hoschla - tvrzení, že ČR je 35. nejlepší zemí k životu doložím nějakým žebříčkem a pak se dá třeba i bavit o tom, jestli je ten žebříček založený na rozumné metodologii. Tady souhlasím, takováhle diskuse se dá vést i s anonymy a není v tom nejmenší problém.
Já osobně proti tomu stavím svoji subjektivní životní zkušenost, že anonymové obvykle takhle korektně debatu nevedou. Z důvodů, o kterých právě mluví Hoschl v tom článku.
A pak je ještě druhá věc, že dost často se debatuje o něčem, co je něčí názor. Není způsob (nebo je moc náročný), jak to vyvrátit. Takže prostě tomu člověku musím věřit, že si to nevycucal z prstu. A tady logicky budu víc důvěřovat člověku, o kterém vím, že se dané oblasti věnuje, má s ní nějaké dlouhodobé zkušenosti. To je pak to, čemu se říká "expertní názor" nebo "expertní odhad". Není to faktum, ale dá se na tom docela v klidu stavět. No a z pochopitelných důvodů anonym nikdy nemůže být v tomhle smyslu důvěryhodný.
A jenom na okraj poznámka, že na tom nic nemění, že se někdo za někoho může vydávat, může lhát atd. S tím se samozřejmě počítá.
Anketa
261 Odpovědí
47051 Zhlédnutí