Ráda bych také přispěla svou troškou do mlýna z pohledu náboráře.
1. Není pravda, že by se nabídky opravdu zajímavých pozic neházely na web. Na web se většinou vyvěsí všechny nabídky. Když nám někdo (ideálně zaměstnanec) doporučí svého známého, je to jen plus, ale šanci má každý.
2. K té obecnosti inzerátů - když budu mluvit za naši, konzultační firmu, inzeráty jsou většinou dost obecné úmyslně, protože to, na jakém projektu budete pracovat, se může měnit (většinou jsou to různé projekty u jednoho klienta, ale může to být i napříč sektory - finance, telco, public, ...). I to má něco do sebe, když někdo sbírá zkušenosti.
3. Pokud někoho zajímá bližší info k pozici, stačí opravdu zvednout telefon a zavolat (ti stydlivější mohou třeba jen napsat otázku do webového formuáře). Ani zaměstnavatel nechce ztrácet čas na pohovoru s někým, kdo chce vlastně dělat něco úplně jiného. Já třeba proto každému neprve volám a pak se teprve dohadujeme, jestli mají obě strany zájem o pohovor.
4. Myslím si, že inzerát stejně nikdy nedokáže vypovědět o tom, jaká je firmá. I ten nejvíc "cool" inzerát může skrývat rutinní práci. Kdo opravdu chce najít práci, nezbývá, než investovat nějaký ten čas do pohovorů. Ztráta času se ale může eliminovat, viz 3.
5. K financím - nemyslím si, že cílem zaměstnavatele je vždy sehnat nejlevnějšího pracovníka. Seriózní firma nechce, aby ji zaměstnanci opouštěli po půl roce nespokojení s ohodnocením a svoji nespokojenost šířili po trhu. Ale samozřejmě stropy má každá firma a každá firma porovnává s ostatními zaměstnanci i s trhem.
6. Na HR nejsou jenom pipiny
. Ty aspoň trochu znalé si nedovolí zamítnout kandidáta, co má žádané technické znalosti bez toho, aby prošel technickým pohovorem. Ale samozřejmě každý hledá do firmy někoho, kdo bude ve firmě spokojený a zapadne do týmu.
Tak hodně štěstí při hledání!
Zuzana Kajňáková
Capgemini